Štěpán Hulík: Kinematografie zapomnění / Normalizace s lidskou tváří
Díky své zvídavosti, píli a jistě i pedagogickému vedení (Stanislava Přádná, Ivan Klimeš…) stal se Štěpán Hulík oním vyvoleným, o němž se vědělo, že jednoho dne musí přijít, vidět a zvítězit: vytěžil archiv Filmového studia Barrandov, odhalil, co se tam na počátku sedmdesátých let stalo, doplnil tato zjištění o rozhovory s pamětníky a napsal fundamentální monografii. Po debutu srovnatelně mladého Zdeňka Doskočila "Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu" (Doplněk 2006) jde o další úspěch nastupující generace domácích historiků. Potěší to zvláště nyní, když se o normalizaci začínají šířit nostalgizující či naopak totalizující nepravdy a mládeži se vnucují i publikace vysloveně diletantské, jako je propagandistická brožura Adama Drdy a spol. "Mýty o socialistických časech" (Člověk v tísni 2010).