„Staré písně o tom hlavním

Zhruba v polovině 90. let (kdy začalo být zjevné, že přestavba socialismu na kapitalismus se neodvíjí ani podle plánu jejích iniciátorů, ani podle představ prostých občanů) se začal do ruské společnosti vkrádat stesk po nenávratně rozrušeném způsobu života za předchozího režimu. Podvědomý pocit tehdy neomylně nahmatal nejprogresivnější ruský producent a generální řiditel největšího ze státních kanálů Konstantin Ernst a na Nový rok 1995/1996 uvedl estrádní program složený výhradně z populárních sovětských písní 40.–50. let. Sledovanost pořadu nazvaného „Staré písně o tom hlavním“ byla natolik kolosální, že Ernst tento koncept po tři sezóny úspěšně opakoval. To už pomalu začala nastupovat doba řízeného návratu někdejších časů, jejíž vrchol nastává v posledních letech. Retro móda mezitím kontaminovala i ostatní sdělovací prostředky a oblasti zábavního průmyslu: podle letošního výzkumu by dnes chtěl ve znovusjednoceném SSSR žít každý pátý Rus. Ohromující statistika vznáší otázky, odkud pramení toto přání a jakou roli v jeho vzniku hraje mediální prostor, v jehož sítích se vnímání reality odvíjí.