Nad Seminářem britského filmu
Začátkem prosince se v Uherském Hradišti uskuteční patnáctý ročník Semináře britského filmu. Premiérový ročník se konal v roce 1995 a byl věnovaný režiséru Dereku Jarmanovi. Ten letošní, podobně jako loňský "punkový", v sobě propojuje britskou hudební a filmovou scénu. Spojení hudby a filmu je podle organizátorů jednou z dramaturgických cest do budoucna. Jaký je smysl a místo semináře na české "festivalové" mapě? Neměl by se seminář vrátit zpátky do Letní filmové školy, kde začínal? A mají o něj zájem britské instituce působící v Česku? Bavili jsme se s Josefem Korvasem a Janem Jendřejkem, ředitelem pořádajících Městských kin Uherské Hradiště a hlavním dramaturgem semináře.
Nad Seminářem britského filmu s Josefem Korvasem a Janem Jendřejkem, ředitelem pořádajících Městských kin Uherské Hradiště a hlavním dramaturgem semináře.
Než se zaměříme na samotný program 15. Semináře britského filmu, který se koná 3. - 5. 12. v Uherském Hradišti, nabízí se nevyhnutelně jedna otázka. AČFK, která se na organizaci semináře podílí, prošel v posledních letech zásadními změnami. Ovlivnily tyto změny nějak podobu a fungování filmového semináře?
Josef Korvas (JK): Ten stav i vztah je poměrně složitější a současně vlastně jednodušší než se z vaší otázky zdá. Dá se říci, že za poslední tři roky se naopak AČFK z organizace i dramaturgie obou našich celostátních seminářů (vedle britského pořádáme i jarní archivní) úplně vytratila. Přestože ještě v roce 2008 na jaře jsme společně jeden ročník přehlídky na téma grotesky pořádali, ještě ten rok v létě AČFK oznámila nezájem na dalším pokračování spoluorganizace a i dramaturgického zapojení. Stejně tak například už neposkytuje britskému semináři předpremiéru filmů nových ročníků Projektu 100. Bohužel. Takže pokud bych měl odpovědět na vaši otázku: Ano, ovlivnily. Tak, že jsme se museli naučit být samostatnými a musím říci, že ona spíše malá, jen symbolická podpora ze strany AČFK vůči filmovým klubům (podobně je to i u akcí ve Veselí nad Moravou a jinde) mne mrzí.
Seminář britského filmu začal v roce 1993, od té doby se česká „festivalová“ filmová scéna ustálila i dost rozrostla. Vedle MFF v Karlových Varech je tu Febiofest, Letní filmová škola, Finále Plzeň, Anifest, Fresh Film Fest, PAF, AFO, nově vzniklá Kamera Oko... Jak v této konkurenci vidíte roli, funkci a smysl semináře?
JK: Naši roli vidíme v tradici a termínově mikulášsky uvolněném charakteru naší akce, v kvalitách šíře britské kinematografie v minulosti i současnosti, v naplnění filmového zájmu jak poučených diváků (klubisté, novináři, pamětníci, studenti ad.), tak také široké veřejnosti v případě některých titulů. Stále je co představovat a nově objevovat. A stále věříme, že obsah naší akce, to je jedno z nejzásadnějších a nejucelenějších představení britské filmové kultury v naší zemi. Je s podivem, že vedle francouzské, německé nebo španělské kinematografie nemá vlastně britský film vedle nás žádnou jinou ucelenou národní přehlídku.
Jak a kam se podle Vás seminář za ta léta posunul?
JK: Jsou věci, které ani není nutno měnit, což je například termín. Čas předvánočního setkání lidí kolem filmu dává příležitost na konci roku se přece jen více zklidnit a onen víkend v Hradišti si pohodově užít. Ale samozřejmě také posuny existují – ať už je to nutnost zaplnit mezeru po dříve zásadním bloku filmů Projektu 100 nebo ztráta možnosti spolupráce se slovenským festivalem v Bratislavě či reagovat na generační výměnu v oblasti zájemců o klubové hnutí a semináře našeho typu.
Jaká je podle Vašich představ ideální cílová skupinou filmového semináře?
Jan Jendřejek (JJ): Nezaměřujeme se prvoplánově na jednu cílovou skupinu. Snažíme se oslovit širší spektrum diváků počínaje studenty, přes členy filmových klubů z Česka a Slovenska, odborné veřejnosti z nejrůznějších oborů až po širokou veřejnost.
Neuvažujete o zařazení semináře zpátky do programu LFŠ, kde začínal, a kde by mohl mít statut stálého speciálního semináře?
JK: Nedovedu si tuto verzi v současnosti představit a jak jsem popsal v první odpovědi, této vizi chybí to podstatné – případný zájem ze strany pořadatele LFŠ. Já jsme ale za onu samostatnost moc rád – program britské přehlídky se tak „neutopí“ v mnohem větší akci a umožňuje ve stejném městě prožít svátek s filmem i na konci roku – a jinak. Možná soustředěněji s větším prostorem pro setkání.
Na pořádání prvních ročníků LFŠ se výrazně podílela Britská rada v Praze. V letošním seznamu sponzorů chybí. Jaký je její vztah k semináři a navážete na dřívejší spolupráci?
JK: Byli bychom rádi, kdyby se po letech našich opakovaných oslovení skutečně do akce Britská rada opět vrátila. Po výrazné spolupráci v polovině devadesátých let se totiž na základě manažerských rozhodnutí ve vedení Britské rady z prostoru kultury v ČR úplně vytratila. Léta se už snažíme je přesvědčit, že je to velká chyba a škoda. Takže jsme stále ve velkém očekávání, otevřeni široké spolupráci a doufáme, že konečně po letech odklonu dojde podpory také ze strany Britské rady či dalších britských institucí.
V porovnání s loňským programem ubylo programových cyklů, letos jsou jen tři – John Lennon, Nicholas Winton a Novinky britského filmu. Proč jste se rozhodli jejich počet zredukovat?
JJ: Oproti loňskému ročníku byl zrušen pouze cyklus „Best of festivalů“ pro svou neopodstatněnost. Stále se držíme koncepce sestávající z „Hlavního tématu“, pro letošek osobnost Johna Lennona, „České stopy“ věnované siru Nicholasi Wintonovi a „Divoké karty“ udělené připravovanému filmu Nickyho rodina. Úpravy se dočkal cyklus „Vlámské okénko a předpremiéry“, který se zaměřuje na britské filmy z posledních dvou let. Do příštích ročníků chystáme menší změny v počtu cyklů a jejich obsahu.
Proč dáváte přednost obměně dramaturgů a nikoliv stálému dramaturgickému týmu?
JK: Nedáváme tomuto řešení přednost – prostě to přinesl život a potřeby akce. Dřívější spolupracovník Michal Procházka odešel na volnost nohu a vzhledem k novinářské neposednosti a častým pobytům na filmových akcích po celém světě nebyl schopen semináři dávat dost svého času. Změna byla nutná a prospěšná zároveň. Současná mladá, energií a nápady naplněná sestava dramaturgů mne naplňuje nadějí a optimismem na další léta dopředu. Krom toho má akce už léta kolem sebe širší okruh rádců a programových spolupracovníků (Michael Málek, Miro Ulman, David Čeněk a další).
Hlavním tématem letošního ročníku je John Lennon, téma, které se nabízelo v souvislosti s výročím jeho úmrtí i nedožitými narozeninami. Bylo na stole ještě jiné téma vedle Johna Lennona a The Beatles, nebo bylo od začátku jasno?
JJ: Tvorba The Beatles a samotného Johna Lennona je pro britskou kulturu natolik fundamentální, že by byl až hřích nevěnovat tomuto tématu bližší pozornost v roce tak významných výročí jakými narození i tragická smrt Johna Lennona (1940-1980) a rozpad skupiny The Beatles (1970) bezesporu jsou. Pro letošek jsme se tak jen vzdali zamýšleného profilu často neznámého působení kameramana Otty Hellera na britských ostrovech. Bohužel kontakt a dotažení spolupráce s britskými filmovými institucemi, archivy a správci jeho pozůstalosti si vyžaduje delší čas. Tak snad v jednom z příštích ročníku.
Lennon je filmařsky vděčné téma. Do bloku Filmový John Lennon jsou zařazeny dokumenty o Lennonově životě a tvorbě jako Imagine: John Lennon nebo USA vs. John Lennon, snímek Jak jsem vyhrál válku, kde se zpěvák poprvé objevil samostatně ve filmové roli, nebo čerstvé celovečerní hrané filmy mapující různé fáze Lennonova života Lennon Naked či Nowhere Boy. V plánu bylo zařadit i experimentální filmy samotného Lennona a záznamy hudebních vystoupení z BBC. Je ještě nějaká šance, že se na programu objeví?
JJ: S největší pravděpodobností se na programu objeví. Momentálně dolaďujeme poslední detaily a doufáme, že snímky budou příjemným bonusem pro naše diváky.
Hlavním hostem bude britský hudební publicista Bill Harry, autor řady knih o The Beatles. Proč padla volba právě na něj a proč jste nepozvali také některé režiséry uváděných filmů?
JJ: Volba padla na Billa Harryho z několika důvodů. Jednak byl osobním přítelem Johna Lennona a také se svou tehdejší přítelkyní (současnou manželkou) Virginií založili v 60. letech v Liverpoolu hudební časopis Mersey Beat, kde jako první publikovali články o The Beatles. Jednotlivé režiséry jsme neoslovili, jelikož jsme upřednostnili člověka, který se dokáže o osobě Johna Lennona vyjádřit komplexně a nejen v limitech jednotlivých filmů. Naneštěstí nám před několika málo hodinami s lítostí oznámil, že ze závažných rodinných důvodů je nucen svou účast zrušit. Přislíbil nám ovšem pomoc s realizací videopřednášky.
Letošní ročník je už druhý „hudební“. Loni byl seminář zaměřený na punk a 70. léta. Propojení dvou sfér kultury – hudby a filmu – mi přijde vzhledem k silné tradici britské hudební scény v případě britského filmu obzvláště šťastné. Uvažujete i o dalších filmově-hudebních ročnících a případně o rozšíření o hudební doprovodné programy?
JJ: Toto je jedna z možných variant programu do budoucích let. Nechceme se ovšem omezovat pouze na propojení filmu s hudbou a budeme se věnovat také jiným uměleckým odvětvím. Rozšiřovat hudební doprovodné programy nehodláme, jelikož jsme stále především filmovým seminářem.
Druhým hlavním programovým blokem je Nicholas Winton. Volba Lennona je jasná, proč jste letos zvolili Wintona?
JJ: V cyklu „Česká stopa“ se vždy věnuje úzké provázanosti osudů Čechů a Britů. Sir Nicholas Winton zachránil přes šest stovek českých židovských dětí před nacismem. Jedním ze zachráněných byl také budoucí hlavní představitel hnutí Free Cinema a Kitchen Sink Realism Karel Reisz, jemuž se bude věnovat v jednom z nadcházejících ročníků. Druhým impulsem byl dlouho připravovaný film Nickyho rodina režiséra Matěje Mináče, který se blíží ke své premiéře. V rámci Semináře britského filmu budou mít diváci možnost shlédnout půlhodinovou ukázku následovanou diskuzí s tvůrci.
Vedle Johna Lennona a Winstona je do programu zařazen i výběr z britské filmové produkce za poslední dva roky. I když se ve výběru ocitl například Bunny a býk Paula Kinga nebo oceňovaný Moon Duncana Jonese, zdá se, že výběr dost sází na osvědčená jména jako Ken Loach, Mike Leigh, Peter Mullan nebo Jane Campion. Podle jakého klíče jste vybírali novinky?
JJ: Snažil jsem se vytvořit vyvážený kompromis mezi divácky oblíbenými snímky či režiséry a filmy, které i přes svou nespornou kvalitu zapadly.
Nedílnou součástí tváře semináře je také spolupráce se školami a příprava školních představení a filmových úvodů. Tahle oblast jde ale přece jen trochu mimo obecné povědomí. Můžete přiblížit, jakým způsobem vaše spolupráce se školami probíhá a jak je úspěšná? Je o ni mezi školami zájem?
JK: Po takřka jedenáctileté intenzivní průkopnické práci v oblasti projektu Film a škola v Uh.Hradišti a okolí už přece jen daleko lépe a současně kvalitně. Popis té spolupráce by zabral mnoho místa. Snad jen ve zkratce. Jsme už v situaci, kdy na většině škol máme naslouchající zástupce učitelů, s nimiž průběžně vedeme domluvy nad dramaturgy, hosty. Vytváříme speciální programy na míru, vozíme k nim exkluzivní hosty, snažíme se podporovat kritického ducha mladého diváka, ale se současným důrazem, že je při ní se třeba opřít o znalost historických vazeb. Zájem je výrazný a rok od roku se rozvíjí. Za poslední rok mohu vzpomenout programy s Olgou Sommerovou k tématu osobnosti Boženy Němcové, přítomnost spisovatele Arnošta Lustiga na téma holocaust a film, uvedení Všech dobrých rodáků Vojtěchem Jasným a Pavlem Taussigem, přednášku o baťovském filmovém Zlíně vedenou Petrem Novotným, pravidelné návštěvy Galiny Kopaněvy k ruskému filmu a spoustu dalších programů.
Nejžhavějším tématem současnosti britského filmu je zrušení British Film Council a nejistota v oblasti financování kinematografie. Budete se na semináři věnovat i této více organizační a průmyslové stránce britského filmu?
JJ: Toto neplánujeme, ale budeme napjatě sledovat, jak se tato změna projeví na kvalitě filmů a jakými prostředky se s ní jednotlivý filmaři vypořádají.
Ptala se Jindřiška Bláhová, odpovídali Josef Korvas (ředitel akce a pořádajících Městských kin Uh. Hradiště) a Jan Jendřejek (programový ředitel).