Editorial č.67
Ať otáčíte časopisem, jak chcete, jeho druhou, obrácenou stranu nalézt nemůžete. Sice si takto můžete úspěšně ověřit, že opravdu existujeme jen ve třech rozměrech, do čtvrtého či jiného rozměru však téma tohoto Cinepuru nezmizelo. A nechybí jen téma. Po dvou samostatných ročnících festivalu Cinepur Choice jsme se rozhodli jeho existenci pozastavit. Na vině jsou finanční, organizační, ale i koncepční nedostatky. První dvoje si čtenář jistě dokáže snadno představit, proto se zastavím u třetího.
Cinepur Choice se dostal na rozcestí. Buď dělat opravdu malý festival pro několik zájemců o vyhraněné formy filmového umění, nebo se proměnit v tradičnější festival s otevřenější dramaturgií. Druhá varianta pro nás měla menší význam. Jednak velkých festivalů je tu požehnaně, jednak organizování takové akce by zastínilo samotnou existenci časopisu, museli bychom vytvořit paralelní organizační strukturu, a tak vlastně institucionálně i obsahově vzdálit festival od časopisu. Nicméně ani to není do budoucna vyloučená možnost.
První varianta, alespoň pro mě, byla lákavější, ale znamenala by zrušit souběžné větve festivalu v Brně a Olomouci a v Praze festival pořádat v nějakém středně velkém sále. Proč vlastně takto vyhraněná dramaturgie a s ní spjatý tak úzký divácký okruh? Od pořádání první Cinepur Choice na LFŠ se změnila realita filmových festivalů v ČR. V roce 2004 Cinepur na LFŠ uváděl filmy v té době v Čechách takřka neznámých tvůrců, jako byli Claire Denisová, Apichatpong Weerasethakul nebo Pedro Costa. Od té doby se jejich díla stala pravidelnou součástí programu ostatních českých festivalů. Mezi festivaly přibyla konkurence, která rozšířila záběr festivalových dramaturgů i k divácky náročnějším filmům. Nejnáročnější snímky však dodnes české filmové festivaly neuvádí. Příkladem mohou být minimalistické filmy, které ačkoli jsou esteticky jedinečné, i mezi vzdělanějším a filmově citlivějším publikem mají jen mizivý úspěch (stačí se podívat na ČSFD, jak české publikum přijalo snímky uváděné na loňském Cinepur Choice, např. Kulkou do hlavy).
Na Cinepur Choice v tuto chvíli zůstaly jen ty nejodvážnější, ale často divácky nevděčné snímky. Rádi bychom je uváděli dál, ale popravdě není jednak moc pro koho, jednak takový výběr vytváří falešný obraz když ne přehlídky, tak časopisu. Cinepur se celou dobu své existence věnuje esteticky hodnotným filmům, přičemž jejich hodnotou není to, že patří k nějakému proudu nebo druhu kinematografie, dokážeme ocenit jak artový film, tak mainstream, jak evropskou kinematografii, tak Hollywood, jak populární žánry z Asie, tak sociálně kritické filmy z Jižní Ameriky. Festival, který se pomalu stával známější než samotný časopis, tak dramaturgií zaměřenou na vyhraněné umělecké formy vytvářel povědomí, které časopisu zcela neodpovídalo.
Pro tento rok však Cinepur Choice nezmizí úplně. Jednu jeho sekci, retrospektivu Michaela Hanekeho, uvede distribuční společnost Artcam od 2. do 7. února v Kině 35 Francouzského institutu v Praze. Velký rozhovor s režisérem nad jeho aktuálním filmem Bílá stuha naleznete v čísle 67.
PS: Jako malou kompenzaci za to, že tentokrát chybí téma, jsme pustili do světa dvě mutace obálky – a je na vás, která krajina z Pandory se vám zalíbí víc.