Téma: Sebereflexivita ve filmu
Filmová sebereflexivita je spjata s filmy, které se snaží rozličnými způsoby a za různými účely reflektovat sebe sama. Sebereflexivní snímky více či méně rezignují na vytvoření dokonalé „iluze reality” a upozorňují diváka na to, že jsou obrazem, vyprávěním, dílem, které vytvořil určitý autor či produkční podmínky, artefaktem, který souvisí s jinými filmovými díly a směry, s kinematografickou institucí jako takovou atd. Tematizace sebe sama bývá spojována především s modernistickými díly světové kinematografie používajícími sebe-zrcadlení často coby zcizující efekt upozorňující nás na zrádnou umělost, konstruovanost filmového světa a vyprávění, nicméně kritika reprezentace a konvencí spjatých s filmovým dispozitivem není jediným způsobem, jak a proč byla v průběhu filmových dějin sebereflexivita rozvíjena.
Mnohým tvůrcům slouží k dosažení komických efektů, pro jiné se stala prostředkem pro až hororové znejistění diváka, jiní ji používají k vytváření komplikovaných filmových labyrintů pohrávajících si s hranicí mezi fikcí a realitou atd. Sebereflexivita díky tomu náleží k nejstálejším a zároveň nejproměnlivějším fenoménům kinematografie, čehož důkazem jsou sebereflexivní filmy Bustera Keatona, Charlese Dekeukeleira, Dzigy Vertova, Maxe Ophülse, Orsona Wellese, Jeana-Luca Godarda, Vilgota Sjömana, Alaina Resnaise, Luise Buňuela, Michaela Snowa, Miklóse Jancsóa, Raoula Ruize, Larse von Triera, Apichatponga Weerasethakula či některé „distancovanější” žánry typu muzikálu, parodie a filmu ve filmu...
V rámci tématu naleznete několik článků zkoumajících sebereflexivitu na obecné rovině: úvodní text Glorie Withalmové podrobně představuje, jakých různých forem může sebereflexivita ve filmu nabývat. Eliška Děcká se ve svém článku zaměřuje speciálně na animovaný film, aby ukázala, jak jsou v něm sebereflexivní prostředky používané velmi svébytným způsobem. Jakub Kučera ve svém textu inspirovaném kognitivní psychologií analyzuje, jak tento fenomén působí na diváka. Zbylé tři texty se zaměřují na rozbor jednotlivých snímků, přičemž odhalují, jaké pozoruhodné tematické, formální i recepční efekty mohou sebereflexivní díla přinášet.