Audiovizuální výchova / Úvod k tématu

Už léta různí filozofové, sociologové, estetici a další myslitelé tvrdí, že naše kultura se čím dál více posouvá od kultury jazyka ke kultuře obrazu. Ať už je to pravda či nikoli, nelze popřít, že jak statické, tak pohyblivé obrazy se staly běžnou součástí našich životů nezávisle na tom, zda je zprostředkovávají noviny, časopisy, televize, kino nebo monitory našich počítačů.

Ačkoli se nám zdá, že obrazům rozumíme přirozeně, neznamená to, že za jejich působením nejsou ukryté složité mechanismy, které právě snadná srozumitelnost obrazů zakrývá. S významnějším zastoupením obrazů v kultuře pak vzrůstá potřeba přistupovat k obrazům kriticky, být emancipovaný od jejich působení. Vedle schopnosti kritického čtení se už roky, a to především v souvislosti filmem, hovoří o potřebě určité estetické výchovy a vzdělávání, které by pomohly v přijímání a rozpoznávání esteticky hodnotných děl. To jsou dva ústřední body, kolem nichž se vede debata o filmové, audiovizuální a částečně i mediální výchově.

Jak podobnou výchovu realizovat v Čechách na rozdíl od některých jiných zemí příliš nevíme. Krátké představení většiny u nás probíhajících projektů i pohledů zainteresovaných osobností to jen dokládá. Pohybujeme se mezi různými, často protichůdnými názory – jedni vidí jako hlavní předmět takovéto výchovy estetické dějiny filmu, jiní sestavují ahistorický kánon neopomenutelných děl, další v audiovizuálních dílech vidí nedocenitelnou didaktickou pomůcku, jiní by zase chtěli přenést do středního školství akademické diskuse; jedni by rádi osvětlili specifika filmu, pro druhé je film jen jedním z mnoha médií, které je třeba kriticky číst. Z probíhajících projektů je zjevné, že se často jedná o izolované aktivity bez dostatečné institucionální koordinace, kterým chybí společné či vzájemné vymezení předmětu a metodologie. O potřebě kritické a estetické audiovizuální výchovy málokdo pochybuje, je však otázkou, jaké může mít celospolečenské výsledky její nekoordinovaná realizace.