Výraznější podpora kinematografie (stále v nedohlednu)

Zákon o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie se vydal na trnitou cestu sněmovnou, po úspěšném průchodu prvním čtením je jeho osud nejasný. Tvrzení, že český stát nepodporuje kinematografii, znají za léta jeho občasných variací v médiích možná i lidé, kteří do kina vstoupili naposledy v době svého dětství. Zcela čisté substance však v přírodě existují málokdy a i tady lze s ministrem kultury po pravdě říci, že stát tu a tam přihodí několik milionů na vybraný filmový festival, že spolufinancuje Národní filmový archiv, že subvencuje větší část filmového školství a že umožnil, aby výnosy z prodeje promítacích práv části filmů natočených před listopadem 1989 - a tedy za státní peníze - plynuly do Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie a tím umožňovaly tvorbu nových filmů. A nakonec, k 1. červnu 2005 zřídilo Ministerstvo kultury odbor kinematografie, což je také výrazem uznání státní správy, že se kinematografie - po sto letech existence - stala součástí kultury...

Finanční obnos, který se ve Fondu nashromáždí, však představuje v dobrých letech nejvýše něco okolo 80 milionů korun ročně, což při nákladnosti filmové produkce a faktu, že o tyto peníze soutěží každoročně více než 200 projektů, představuje z hlediska rozpočtů zejména hraných celovečerních filmů možnost získat částku opravdu zlomkovou. Pro ilustraci: když Ministerstvo kultury hledalo i ve srovnání s okolními státy směrem na západ i na východ právní zakotvení pojmu "nízkorozpočtový film", došlo k právní formulaci definující rozpočet takového filmu částkou 20milionů korun (a vyhradilo si právo tuto částku upravovat dle aktuální situace vyhláškou). Prostředky z Fondu navíc plynou nejenom do celovečerních či krátko a středo metrážních filmů, kam většinou spadají animované a tzv. dokumentární filmy, ale (správně) také do podpory infrastruktury - tj. modernizace kin, výroby kopií již hotových filmů a jejich propagace, na podporu přehlídek a festivalů (přičemž narozdíl od v mnoha ohledech chvályhodné vládní či parlamentní podpory akcí stejného typu zde nejsou rozhodující politické konexe organizátorů, ale konkrétně zformulované projekty - byť s tím, že oproti prvnímu způsobu může přehlídka či festival z Fondu většinou získat podstatně méně prostředků). Když se stávající zákon o Fondu před třinácti lety utvářel, v původním návrhu byl vedle zmíněných výnosů z práv části předlistopadových filmů zahrnut také poplatek ze vstupenky do kina (do výsledného zákona prošla 1 Kč z každé vstupenky, bez valorizace k inflaci i ceně vstupného, které se od té doby ztrojnásobilo), poplatek z půjčovného ve videopůjčovnách a poplatek z televizní reklamy. Dva poslední zdroje byly v průběhu tehdejšího parlamentního čtení vyškrtnuty, čímž Fond přišel od počátku o dva nejpodstatnější zdroje příjmů. Vyškrtnuta byla i podmínka valorizace u poplatku spojeného se vstupenkou do kina. V druhé polovině 90. let začalo Ministerstvo kultury pracovat na novele tohoto zákona, který koncem roku 2004 předložilo poslanecké sněmovně. Novela obsahuje několik výrazných návrhů, které se nesměle vrací k původní verzi z počátku 90. let, přičemž její schválení by do Fondu přineslo až 350 milionů korun ročně, což by pro domácí kinematografii představovalo od listopadu 1989 nevídané finanční oživení. Kde chce návrh, který by měl v případě schválení platit od 1. ledna 2006, tyto peníze vzít? Pilířem je 3% zpoplatnění (a) z audiovizuálního představení (tj. nejčastěji vstupenky do kina) (b) z rozmnoženiny audiovizuálního díla (c) z vysílání reklamy nebo teleshopingu v televizním vysílání. Poslední jmenovaný ze zdrojů je nejpodstatnější a dotýká se zejména největší soukromé televize, ale potažmo všech televizních subjektů. Poté, co zákon prošel prvním čtením, spustily všechny unie audiovizuálních distributorů a televize Nova a Prima kampaň za jeho potopení. Na jeho podporu se naopak postavily Asociace producentů v audiovizi, Česká filmová komora a tvůrčí organizace. Hlavním argumentem odpůrců je snaha prohlásit tento zákon za další typ zdanění, k čemuž experti Bontonfilmu přidávají prognostickou hrozbu dalšího zatížení celé oblasti distribuce navýšením daně z 5% na 15%, pakliže v příštích volbách zvítězí ODS a bude realizovat svoji Modrou šanci. Důraznost této kampaně a vážnost snah o torpédování novely dokazuje i osobní účast generálních ředitelů obou televizí na dvou seminářích, které v reakci na vzniklou kontroverzi svolal kulturní výbor poslanecké sněmovny. Ve snaze oslabit podporu zákona producenty a filmovou obcí přišli odpůrci novely s návrhem, na kterém se lze shodnout napříč filmovou obcí- a to že správná novela zákona by neměla jenom ukládat novou povinnost platit, ale měla by zaktovit přímou podporu státu této oblasti. Jakkoli jde o požadavek krásný, je v jádru krajně romantický - jeho průchodnost politickou reprezentací je patrně stejně nereálná, jako změna ústavy v otázce volby prezidenta tak, aby se prezidentem automaticky stával vítěz soutěže o Zlatého slavíka. Odpor proti návrhu zákona však v důsledku vedl k přerušení jeho projednávání sněmovnou v druhém čtení, k němuž mělo dojít v červnu 2005 a tento proces byl odložen na září. Poslankyně Kateřina Dostálová při této příležitosti vyzvala zainteresované subjekty, aby adresovaly do 25. června 2005 kulturnímu výboru své připomínky. Na dotaz, jak si výbor poradí s tím, že se mu sejdou připomínky ve své podstatě protichůdné a neslučitelné, odvětila: "Však my se s tím nějak popereme." Výsledek můžeme s napětím očekávat.