Od nástrojů k asistentům/ Velká filosofická revoluce

Sociolog Anthony Giddens psal již ve vztahu k modernitě o sílící nutnosti důvěry v abstraktní mechanismy – nevíme sice, jak fungují, ale věříme, že specializovaná znalost zajistí jejich provoz (představme si například letadlo). S umělou inteligencí se však způsob fungování používaných nástrojů a postupů mnohem víc vzdálil možnostem lidského porozumění. Pozice umělé inteligence se v poslední dekádě posunula od „pouhých“ nástrojů, jejichž fungování zahrnuje strojové učení, k autonomně pracujícím asistentům, kteří se stávají spoluautory.

Při debatách o výstupech s podílem umělé inteligence se především v popularizačních textech často používá antropomorfní jazyk. Může být nápomocný, ale také zavádějící – charakterizuje však aktuální napětí. Jsme fascinováni a/nebo vystrašeni tím, v čem umělá inteligence dohání či může předstihnout tu lidskou (třeba v zaměstnáních může podle posledních průzkumů dokonce nahradit přibližně čtyřicet procent pracovních pozic).Zároveň zažíváme znejistění, zmatení či až frustraci z toho, jak umělá inteligence funguje a co všechno naopak nezvládne.

Co vlastně různé umělé inteligence ve vztahu k filmu umějí? Zjednodušeně, avšak nepřesně by se dalo říct, že všechno. Existují nástroje i asistenti pro každou z tvůrčích fází:<...