Renesance studia Disney / Nové technologie versus konvence

Léta 1989–1999 bývají v historii studia Disney považovaná za dobu tzv. renesance (Disney Renaissance). Během tohoto „znovuzrození“ vzniklo deset celovečerních filmů. Mnoho z nich studio už tehdy v propagačních kampaních označovalo za tzv. okamžité klasiky (instant classics). Snažilo se je postavit po bok titulů jako Sněhurka a sedm trpaslíků, Dumbo či Bambi z kritikou nejoceňovanějšího období studia „formalismu“ třicátých let, k němuž se renesance studia Disney chtěla do značné míry vrátit.

Oslavné názvosloví i optimistická interpretace renesance studia Disney jde ruku v ruce s nejčastější dějinnou reflexí ve smyslu „estetického a obchodního růstu studia“. Velkou roli v této až příliš zjednodušené (dez)interpretaci hraje přetrvávající a do značné míry nekritický pohled amerických historiků na fenomén Disney.

Na jedné straně je nepopiratelné, že devadesátá léta zachránila studio po finanční stránce. Všechny tehdy vyprodukované filmy (až na jednu výjimku, o níž bude řeč později) měly oproti minulé dekádě výrazně vyšší návštěvnost v kinech a také zisky z merchandisingových produktů. Argumentace ekonomickými ukazateli je nejspíš i hlavní důvod, proč pojem renesance studia Disney vůbec vznikl. Ve stínu tabulek výnosů se...