V revíru černé kočky / Noc 12.
Na malé francouzské městečko padne chladná říjnová noc. Mladá Clara se v jejím znepokojivém klidu vrací opuštěnou ulicí domů, když jí cestu zastoupí maskovaný zakuklenec. Neznámý zašeptá její jméno a dvěma pohyby z ní učiní živou pochodeň, která ve zpomaleném, éterickým vokálem prodchnutém záběru vyrazí pustou ulicí nazdařbůh vstříc smrti. Vrcholně estetizovaným obrazem ženského utrpení začíná detektivka oceněná šesti Césary, která ukazuje, že feministické zásady nemají šiřitele jen mezi ženami. Noří se do mysli mladého policisty, jenž je ryzejším feministou než kdokoli z jeho okolí.
Štafetu ve zpomaleném běhu nikam, v němž zápal střídá vyhoření, převezme právě on – inspektor Yohann Vivès, novopečený velitel mordparty z Grenoblu. Ta přijíždí s případem pomoci domácím policistům, avšak nedostává příliš šancí dostát své elitní pověsti. V technicky nepříliš vybaveném venkovském prostředí bez průmyslových kamer či funkční kopírky k vytisknutí vzorně sepsaného hlášení se pátrání nikam neposouvá a podezřelí z řad Clařiných milenců začínají vyšetřovatele tragikomicky přesahovat. Tápání a pozvolnému úbytku nervů inspektorů ve stále nepřehlednější vztahové spleti přihlíží místní černá kočka s bílými tlapkami – němá svědkyně procházející se vznešeně ve stopách...