Kyborgův životopis / Tár

Vzrušené debaty obklopující Tár – film-šelmu o elitní dirigentce-predátorce Lydii Tár – mi připadají mimořádně zábavné. Ne proto, že se v nich někteří tvrdošíjně zabarikádovávají v zákopech kulturních válek a ředí toto motivicky zahuštěné drama na konzervativní šťouchanec do žeber politiky identit, nebo (méně často) na podbízivě uvědomělý oscarový biopic o lesbické umělkyni. Doopravdy pozoruhodná je sugestivní opravdovost filmu, který zživotňuje titulní antihrdinku natolik přesvědčivě, až se pak mnozí diváci domnívají, že žena jménem Lydia Tár chodí a dýchá i za hranicemi snímku a dychtivě si o ní googlí další informace. Jen aby vzápětí rozčarovaně zjistili, že Lydia Tár „reálně“ neexistuje a že je „pouhou“ fikční konstrukcí. Jenže proč bychom v takovou chvíli měli cítit rozčarování? Proč by fikce měla být méněcenným odštěpkem reality? A proč je lepší neřešit, zda je Lydia Tár skutečná, nebo ne (jako kdyby existenci bylo možné tak jasně rozsoudit!), a místo toho se ptát, kdy, v jakých konstelacích a jak intenzivně Lydia Tár existuje?

Toto nejsou nahodilé filozofující otázky separované od materie filmu. Jsou naopak přímo tím, co tento pružně a tiše se pohybující snímek pohání vpřed. Jsou jeho palivem a...