Tarot a terapie / A pak přišla láska…

Jedním z překvapení sezony je, že slepou skvrnu filmů takzvané nové české intimity představuje jejich širší sociální přesah. Šimon Holý i Tomasz Wiński – spoluautoři radikálně vyznívajícího manifestu volajícího po větší odvaze, autenticitě a aktuálnosti v tuzemské kinematografii – ve svých letošních vztahových dramatech nepochybně konstruují věrohodnou výseč moderní společnosti. Ani v jednom případě ale není jasné, zda skrze partnerské a rodinné krize směřují k obecněji platné výpovědi, případně nakolik jsou si vědomi, jak jejich filmy mohou vyznívat.

Hranice lásky prozkoumávají veřejně diskutovanou oblast otevřených vztahů a polyamorie. Pokusnými zvířaty jsou dobře situovaní přitažliví lidé živící se architekturou. Jejich habitat je příhodně laboratorní: vkusné minimalistické interiéry vyzařují chlad, který současně čím dál více prostupuje i soužitím sexuálně experimentujícího páru. Naznačuje tím ale film, že takové zahrávání si s partnerskou intimitou je specifickým výrazem zpovykanosti zajištěné vyšší střední třídy – bezdětných kariéristických párů? Obhajuje film monogamii? A dává vlastně prostor k identifikaci i divákům mimo velkoměstská centra?

(Poznámka: Jak vyplynulo z promítání Hranic lásky