Páni mají raději oběti / Blondýnka
Román Blonde od Joyce Carol Oates už necelé čtvrtstoletí od svého vydání působí neuvěřitelně zastarale. Stylově konzervativní fikční životopis plný vyčerpávajících popisů a detailního líčení mentálních i fyzických útrap amerického děvčete Normy Jean, které se přerodilo v jednu z nejoslavovanějších hollywoodských ikon Marilyn Monroe, je těžkopádnou spletí rozkošatělých větných konstrukcí a freudiánských pseudodiagnóz. Celkovému vyznění nepomáhá ani kostrbatý český překlad. Pro účely nového vydání u příležitosti aktuální filmové adaptace pak nebyl nijak revidován. Opět tak vyšel pod názvem Blondýnka, jenž nechtěně podporuje všemožné stereotypy, skrze něž byly život a dílo Monroe nahlíženy. A vyvolává dětinské tázání, kdy se čtenáři konečně dočkají životopisu Clinta Eastwooda s titulem Blonďáček.
Oates se přitom co do rozsahu i dosahu pokouší o velký americký román, v němž Monroe sleduje od dětství až po předčasnou smrt. Její osobní perspektiva se prolíná s pohledy všemožných mužů, kteří třeba jen okrajově zasáhli do hereččina života, a přesto jim spisovatelka věnuje mimořádný prostor. Ženy jako by se zde vůbec nevyskytovaly. A když už, buď hystericky šílí, anebo horlivě střeží baštu patriarchátu. Než nervově labilní, a tudíž...