Nebeský běh přes překážky o vlastní duši / Neon White
Když se mluví o videohrách, často padají dva klíčové termíny – imerze a flow. První má popisovat pocit pohlcení herním světem, druhý radostné plynutí času, pohroužení v aktivitě, která je obtížná tak akorát, abychom z ní měli radost, ale ne tolik, aby frustrovala.
Oba pojmy nejsou bez problémů a v některých případech slouží jen jako neužitečná marketingová hesla. Tak třeba imerze kreslí jasnou dělicí čáru mezi děním na (chce se říct v) obrazovce a před ní, která ve skutečnosti neexistuje, protože virtuální i reálný svět jsou zaklesnuté v nekonečné smyčce. Flow zase často končí u herní poučky, že lidé mají rádi, když se cifry zvedají, takže výsledkem je minihra pro korporátní upevňování pracovního kolektivu nebo free-to-play byznys model, jehož cílem je prostřednictvím flow zaháčkovat zákazníky do utrácení peněz. Oba termíny je ale nutné vytáhnout z terminologického podsvětí u reflexe v tom nejlepším slova smyslu šílené videohry Neon White. Dostat je na světlo, podobně jako se hlavní hrdina White vrací ze světa mrtvých do nebe, aby se v něm jako zabiják démonů pokusil získat odpuštění.
Hledat slova pro Neon White je těžké. Trochu připomíná střílečku z první osoby, ale zároveň v ní kromě mušky...