Michaël Dudok de Wit / Možná zítra a možná nikdy

„Mám rád filmy ze dvou důvodů. Mohou být jednoduchou zábavou, která mě vytrhne z každodenního života, i když na ně pak zapomenu. A pak existují takové, které mi změní život a zůstanou se mnou po celá desetiletí,“ říká Michaël Dudok de Wit, autor oscarového krátkého animovaného filmu Otec a dcera (2000) nebo celovečerní Červené želvy (2016), uvedené na festivalu v Cannes. Pro oceňovaného nizozemského ilustrátora, animátora a režiséra působícího v Anglii, který v květnu vedl masterclass na pražské FAMU, jsou zlomové filmy dva: Sedm samurajů Akiry Kurosawy a 2001: Vesmírná odysea. Okouzlení prvním nakonec vedlo ke spolupráci s japonským studiem Ghibli a druhý od Stanleyho Kubricka mu ukázal, „že příběhy dokážou být skvělé, aniž by se musely podřizovat logice“.

Co pro vás znamená animace?

Původně kreslení, protože tím jsem během studií začínal. Ale také pohyb a vyprávění příběhu. Stal jsem se animátorem, protože jsem si nedokázal představit nic lepšího než propojovat hudbu se svými kresbami. Animace pro mě znamená i vytváření filmu od nuly. Na začátku nemáte nic, ať už se jedná o obraz či zvuk, a to podstatně mění přístup tvůrce ke kreativnímu procesu.

Předpokládám, že i proto je...