Cinema of Transgression / Sex jako povstání

Hnutí Cinema of Transgression, které se zformovalo v osmdesátých letech v New Yorku, charakterizovalo popírání a zesměšňování veškerých morálních principů. Upoutalo však také odpudivou i kýčovitou reprezentací téměř neomezených podob erotiky či exhibicionismu. Klíčové osobnosti hnutí Richard Kern, Nick Zedd, Tessa Hughes-Freeland nebo Casandra Stark přitom rozvinuly své vlastní kreativní způsoby provokace.

Ve druhé polovině sedmdesátých let se v americké nezávislé kinematografii objevili filmaři pracující s takřka nulovým rozpočtem, bez profesionální techniky, ale zato s velkou potřebou osobního vyjádření či reflexe společnosti. Členové tzv. No wave cinema jako například Amos Poe nebo Jim Jarmusch vyprávěli částečně fiktivní příběhy, mnohdy však inspirované osobními zkušenostmi s lhostejností vůči politickému systému, chudobou, subkulturami a undergroundem. Osmá dekáda, v politice reprezentovaná obratným řečníkem Ronaldem Reaganem s jeho vizí konzervativní ekonomiky nakloněné velkým korporacím, přinesla i posuny v uměleckém světě. Vedle velkofilmů a nástupu hudební televize paralelně kvetl i americký underground. No wave cinema položilo základy newyorskému filmařskému undergroundu osmdesátých let. Některé z jeho rysů jako snahu o autentické zobrazení...