Lekce rétorománského děsu / Mundaun
Všechno začíná za skřípání pražců staré železnice. Na obzoru se tyčí majestátní hora. Její vrchol tvoří dvojice zlověstných skal, od života dole odříznutá hustými mraky. Černá skaliska z obzoru jen tak nezmizí – tedy dokud malou vesnici Mundaun v útrobách švýcarských Alp neopustíte. Cílem cesty je osvětlit nejasné okolnosti tragické smrti vašeho dědy. Přestože místní farář v dopise ujišťuje, že není třeba jezdit, brzy se ukáže, že tohle nejspíš nebyla obyčejná nehoda. Hrob je prázdný, po travnatých kopcích jsou rozesety až příliš živé malby manického malíře a jedna z místních koz vás podezřele neúnavně pronásleduje. A co teprve, až přijde noc.
Adventura Mundaun překvapí už na začátku svým rétorománským dabingem. Její svět je navíc vykreslen hrotem tužky. Všechny textury, hráčský deník i listy stromů jsou výsledkem pečlivé práce švýcarského vývojáře Michela Zieglera, který na hře pracoval sedm let. Povedlo se mu vytvořit ideálně ponurou náladu pro překvapivě silný videoherní horor, který ve velkém čerpá z folkhororové tradice a do jinak celkem předvídatelného světa herního děsu přináší motivy, jež nejsou cizí ani tuzemské kulturní tradici.
Žánrově Mundaun kombinuje skoro až meditativně-turistický zážitek s přístupem poplatným třeba novějším dílům Resident Evil. Hráč prozkoumává prostředí, řeší drobné hádanky a postupně proniká hlouběji jak do nitra záhady, tak samotné hory. Podobně jako zakládající titul žánru takzvaných simulátorů chození Dear Esther, i Mundaun má od začátku jasný cíl – horský vrchol. Neustálá přítomnost tělesa daleko přesahujícího lidskou perspektivu by snad sama o sobě stačila, Mundaun ale děsuplnou atmosféru střídá s přívětivou domáckostí.
Kromě toho, že si v horských chatách můžeme uvařit kávu (a zvýšit svou výdrž), vytvořil Ziegler svět, který je svými motivy bližší českým hráčům než třeba v zámoří oblíbená zombie estetika. Nadpřirozené síly totiž v Mundaun představuje tajemný mužík v kamizole s mysliveckým kloboukem. Tedy ďábel ne nepodobný Hrátkám s čertem. Nejde se tedy hlavnímu hrdinovi divit, když ke spánku ulehá s ostny pokrytým dřevem na hrudi – talismanem, který zdědil po svém dědovi.
Vypořádávání se s temnou kletbou jdoucí napříč generacemi na pozadí úchvatných skalních útvarů možná zní jako trochu laciná premisa. Mundaun do ní ale přidává spoustu rurálních témat, která ještě podtrhuje výtvarný styl. První nepřátelé, které potkáme, jsou oživlí slamění panáci, připomínající kultovní sérii Silent Hill. Boj je ale kostrbatý, a přestože vidle mají svoje kouzlo, nejde se na ně úplně spolehnout. Postupně sice přibudou další zbraně, ale i tak je soubojový systém jednou z mála slabších stránek Mundaunu. Naštěstí se mu ale dá bez problémů vyhnout. Koneckonců nejsou to právě naši „nepřátelé“, kdo je tu doma? Nejsme my ti cizí a nebylo by tak lepší šustivé slaměné panáky nechat se v klidu kolébat se po alpských pláních?
Nečekaně velké je navíc také herní měřítko. Začátek se sice odehrává mezi pár domy, s každou další kapitolou se ale dostáváme výš a výš. Objevujeme rozlehlé pláně, kde se v létě suší seno a v zimě sáňkuje, vysokohorské pleso nebo polorozpadlé mosty přes hluboké rokle. Mundaun navíc odměňuje výletnickou touhu v podobě krajíců chleba, které zvyšují maximální zdraví, sirkami, jež slouží k zapálení svíček odhánějících zlé duchy, nebo vedlejšími scénami včetně nečekané závodní mezihry.
Zajímavě Mundaun přistupuje i k uživatelskému rozhraní a ovládání. Inventář, herní diář nebo seznam úkolů zobrazuje jako skutečné předměty, které hlavní hrdina Curdin používá. Batoh nosí stále na zádech, zápisník postupně zaplňují skici a poznámky z jeho pátrání. Mistrně vyladěné je i tempo. Mezi smrtícími včelami, traumaty z války nebo cestami v autě na sběr sena přichází chvíle oddychu. Čas nabrat sílu a kromě kávy si třeba pustit rádio na jedné z frekvencí, které se během hry postupně objevují. Tak jako v každém správném hororu si ale můžeme být jisti, že za prahem chalupy čekají oživlé hlavy koz nebo oběšenci ve skladu uzených šunek. Naštěstí tu je dědova stará dýmka, která se bude proti strašidlům hodit. Horor v Mundaun nepodpírají ani tak osobní traumata, krvavé nebo násilné zážitky, ale mnohem víc láska k řemeslu a místnímu folkloru.
Snad Zieglerovo dílo inspiruje další tvůrce, aby se nebáli ve svých hrách evropský a jiný folklor zpracovávat a vytvářet díla, která budou rozebírat i tuzemskému hráči důvěrně známá témata. Mundaun je totiž nejen o (zlověstné) kráse švýcarských Alp, ale taky o mezigenerační paměti. Hříchy našich předků v něm stále pronásledují současnost a je na nás, abychom se s nimi za pomoci proutěného batohu a oživlé kozí hlavy vypořádali. Podmanivý svět hry totiž ukazuje, že nejděsivější jsou občas ty nejdůvěrněji známé věci.
Mundaun. Hidden Fields, 2021. PC, Xbox One, PS4.