Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce
Už nikdy nechci vidět film s Tomášem Magnuskem. To byla jediná věc, jakou jsem si odnesl ze sledování diletantské exploatace Bastardi, která jej proslavila. O jedenáct let později opouštím projekci snímku Shoky & Morthy: Poslední velká akce s pocitem, že se Magnuskova stylizovaně přecitlivělého herectví nemůžu nabažit. Být trochu starší, skončím s filmovou kritikou a půjdu se mu omluvit. Režisér Andy Fehu se scenáristou Ondřejem Kopřivou každopádně natočili film, který působí jako fakin prank – youtuberskou satiru proloženou folklorním hororem a splatterem s výborným Tomášem Magnuskem ve vedlejší roli. Vyprávění je trochu neučesané, styl správně brakový – v dobrém i špatném –, ale bro, ono to funguje!
Omlouvám za rozjívený styl psaní, ale Shoky s Morthym si ho žádají. Má tradičně upjatá rétorika na ně prostě nestačí. Navíc vulgarismy a slova jako bro, fakin nebo prank patří mezi jejich hlavní vyjadřovací prostředky. Shoky a Morthy jsou totiž karikaturou youtuberů a přesně tak mluví. Ve svém nekonečném hovadství exploatují pro shlédnutí prakticky cokoli, i důvěru svých dětských diváků. Stojí tak někde na pomezí ViralBrothers – k nimž Fehu s Kopřivou dost okázale odkazují – a influencerů jako Jake a Logan Paulovi. Morthymu ale naroste svědomí, takže se rozhodne s kariérou skoncovat a motivuje tak onu Poslední velkou akci – video/dokument zachycující lov ducha krvavé nevěsty u Devíti křížů. Je ale škoda, že satirická influencerská nálada se z vyprávění někdy kolem poloviny vytratí a přežívá jen v Shokyho dovádění. Dopad influencerů na skutečný svět, fanoušky i potlačování vlastní identity na úkor té hvězdné nahrazuje jednotvárný milostný trojúhelník s chytrou hororovou hříčkou.
Na druhou stranu má film tolik silných momentů, že to nevadí. Například s podvracením diváckých očekávání pracuje brilantně. Nejdřív to vypadá, že Shoky s Morthym začínají chápat dopad svého chování na okolí, a tak se s tím snaží něco dělat. A opravdu, část vyprávění pracuje s Morthym v linii s tradičním narativním vzorcem morální nápravy. Jenže pak se všechno zlomí, veškeré dobré vlivy mizí a mladík přijímá to, kým doopravdy je. V úplném závěru zůstává dvojice youtuberů úplně stejně pitomá jako na začátku. Vlastně jde o krásný narativ sebepřijetí! To, o co se motivační influenceři tak moc snaží, dokážou dvě jelita skrze fekální humor, pár sprostých slov a několik litrů krve. #Based.
Také se drtí očekávání žánrová. V některých momentech jsem si vzpomněl na tvorbu Marka Dobeše a Štěpána Kopřivy jako Choking Hazard (2004) a Byl jsem mladistvým intelektuálem (1999) – jen v trochu soudržnějším žánrovém balení. Shoky & Morthy s žánry žonglují obratněji. Zatímco většina filmu je relativně tradiční satirickou komedií, v poslední části se komediální postavy vhodí do čistě hororového schématu. Z toho pramení nejlepší gagy. Když se nekompetentní youtubeři dostanou do torture porna, narodí se nečekaně funkční splatter. Fehu s Kopřivou necítí potřebu didakticky vyjmenovávat transtextuální odkazy, jako spíš přebírat celá schémata, vývojové vzorce a žánrové situace. Za fekálním a vulgárním filmem můžeme vidět skill.
Jenže Poslední velká akce je sice brak uvědomělý, ale pořád brak s několika mouchami. České filmy bývají tradičně epizodické a absence silného jednotícího rámce není překvapivá. Jenže když komedie stojí na spoustě samostatných gagů, začne soudržnější vyprávění chybět. Tvůrci sice přicházejí s několika jednotícími motivy, ale žádný z nich není úplně funkční.
Možná nejbolestivější jsou v tomhle hrdinky Sára s Lucií. Hrdinky je asi silné slovo, protože obě fungují především jako narativní nástroje. Konceptuálně mají role jasné: upjatá Sára slouží jako terč kousavých poznámek o influencerech a její vlogy ironicky komentují celý příběh. Zároveň funguje jako „ta špatná“ v milostném trojúhelníku s Lucií a Morthym. Přímočará lovkyně duchů Lucie má být „ta pravá“, přičemž dojem získáme na základě velmi podivně vloženého vzplanutí v koupelně motelu. Lucie také slouží jako nástroj k vytváření napětí v konečné konfrontaci. Vizuálně se obě dívky liší také, skrze rekvizity, kostýmy i líčení. Prostě velmi zřetelné póly jedné osy. To by nemusel být problém, jenže romantický trojúhelník do popředí vystupuje nárazově, aby sjednotil epizodické gagy, případně motivoval finále. Dokonce je vyřešen trochu v pozadí a nejasně, Sára zůstává tak nějak viset v narativním vzduchoprázdnu.
A teď k tomu zásadnímu – Tomáš Magnusek. Jeho youtuber Radomil může představovat jeden příklad za všechny. Ve své podstatě ve filmu nemusí vůbec být. Motivuje přesun hrdinů, protože vlastní karavan, ale fakticky do vyprávění zasahuje jen vtípky a poznámkami. Jenže tenhle narativně puristický přístup nic nevysvětlí, navíc jeho odzbrojující bezprostřednost veškerá negativa s přehledem vyrovná. Shoky & Morthy: Poslední velká akce není film, který by šel na ruku očekáváním a rozhodně nefunguje dokonale. Stejně jako Tomáš Magnusek. Jenže ve výsledku je tak okouzlující, že mu to lze prominout. Jeho pozpěvování bratří Nedvědů patří k bizarně nejkrásnějším momentům letošního kinematografického roku.
I konceptuálně je Fehu s Kopřivou jasnější a zacílenější než drtivá většina domácí produkce. Navíc dynamika mezi Kozubem a Štáfkem funguje, jakkoli trochu pokulhávají v dramatických hereckých polohách. Vlastně jde autorova tvorba směrem, který by mu po debutu Nenasytná Tiffany mohl kdekdo závidět. A jestli se u toho sní lejno nebo dvě? To přece vůbec nevadí. Naopak!