O pejskovi, Sýrii a lidské povaze
Současné Turecko patří k několika málo zemím, v nichž je ilegální usmrtit nebo držet v zajetí potulné psy. Ulice velkých měst se tak kromě lidských obyvatel hemží i těmi čtyřnohými, kteří spontánně zaplňují veřejná prostranství a tvoří samostatný mikrokosmos odpoutaný od nároků každodenního shonu. Do tohoto světa se vnořila dokumentaristka Elizabeth Lo, jež perspektivu nikomu nepatřících zvířat přijala jako určující východisko pro svůj celovečerní debut Stray (2020) sledující trojici toulavých psů brázdících Istanbul, který měl v březnu virtuální premiéru. Premisa evokuje angažovaný film za práva těch, kteří se nemohou obhajovat sami, namísto toho ale nabízí sociální komentář k civilizačním hodnotám a souvztažnosti státní instituce, komunity a solidarity.
Tvorba režisérky Lo do loňského roku čítala pouze krátkometrážní formáty. Hotel 22 (2014) simuluje zážitek bezdomovců ze Silicon Valley, kteří hledají poslední útočiště na noční autobusové lince. Podobně bezútěšné prostředí odhaluje i Last Stop in Santa Rosa (2015) problematizující etické otázky provozování hospice pro zvířata. Mother´s Day (2017) diváka bere na „výlet“ do vězení, který díky charitě mohou jednou...