V přílivu nové krve / Quentin Tarantino a vývoj násilí v americkém filmu

V devadesátých letech pronikl do americké kinematografie fenomén „nového násilí“ – extrémnějšího, méně seriózního a zároveň více sebereflexivního a „hip“ než doposud. V souvislosti se zvýšenou brutalitou amerických snímků dané dekády bývají coby exemplární příklady nejčastěji zmiňovány filmy Quentina Tarantina. Ať už ty, které sám natočil, nebo ty, na nichž se autorsky podílel. Historický vývoj estetiky krve stejně jako dobové produkční nebo distribuční souvislosti umožňují lépe pochopit, v čem přesně byly Tarantinovy rané filmy výlučné a jak posouvaly hranice vyobrazení násilí v kontextu americké tvorby.

(Ne)krvavá historie

Násilí se v amerických filmech objevovalo od jeho počátků. Četné násilné výjevy bychom našli již ve filmech průkopníků a klasiků amerického filmu Davida Warka Griffitha (Intolerance, 1916) nebo Josefa von Sternberga (Podsvětí, 1927). Za velmi brutální byly svého času považovány gangsterky ze třicátých let jako Malý Cézar (1931), Veřejný nepřítel (1931) nebo Zjizvená tvář (1932). Po druhé světové válce se pak násilí infiltrovalo takřka do všech žánrů s akčními scénami, zejména do...