Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

V textu O festivalu coby církevním řádu přirovnává André Bazin filmové festivaly k rituálům a na MFF Karlovy Vary se takové přirovnání hodí opravdu trefně. Devítidenní událost s dlouhou, každý rok oprašovanou tradicí, na sebe za léta konání nabalila stovky drobných i rozsáhlejších, soukromých i veřejných automatismů, ale i plnohodnotných významuplných rituálních úkonů. V hlavním sále hotelu Thermal se tleská pokladači mikrofonů. Potlesk zní i po každé znělce. Dokonce i samotné karlovarské znělky jsou už více než deset let pojaté jako seriál černobílých mikropříběhů o celebritách, které dostaly Křišťálové glóby a vůbec si jich neváží. A to nemluvě o množství ryze soukromých kratochvílí, které návštěvníci každý rok znovu a znovu podstupují. Karlovarský festival je společenský organismus, který funguje především na základě setrvačnosti.

Karlovy Vary zároveň nejsou jen festivalový program – i když filmová publicistika se většinou soustředí právě na něj. Není to jen dramaturgická politika spojená s výběrem filmů do soutěžních sekcí, s vyjednáváním prestižních titulů z jiných světových přehlídek s jejich českými distributory, s výběrem relevantních retrospektiv. Je to extrémně komplexní kulturní událost, které se věnují prakticky všechna domácí...