Silní hráči a ti druzí / Autoři, festivaly a systém veřejné podpory
Celkem snadno bychom mohli doložit, že fenomén rumunské nové vlny je dílem filmového festivalu v Cannes. Nebo že bez tohoto nejdůležitějšího festivalu na světě bychom dnes neznali pojem Berliner Schule a neexistovali by Lars von Trier ani Jorgos Lanthimos. Při úvahách, zda a jak se současné festivaly podílejí na utváření obecně přijímaného označení „filmový autor“, je však třeba zdůraznit jednu důležitou a poměrně přehlíženou skutečnost. Vztah filmový autor – filmový festival totiž není možný bez třetí strany: systému veřejné podpory kinematografie. Všichni společně pak rozehrávají pro některé výhodnou a spravedlivou, pro jiné neférovou a nevyhovující hru.
Každá ze současných evropských kinematografií ve větší či menší míře po svém adaptuje francouzský model veřejné filmové podpory. Podstatná část hotovosti nutné pro realizaci filmového díla pochází z prostředků fondů (kam se odvádí procento z prodeje reklam na komerčních televizních stanicích, prodejů lístků apod.) a ze zdrojů veřejnoprávních televizí (jež hospodaří s přímými daněmi obyvatel vlastnících televizní přijímače).
Financování kinematografie z veřejných zdrojů dále znamená, že společnost deleguje pokud možno co nejkompetentnější správce, kteří...