Polsko / Na hraně emocí i žánrů
Současná polská animace se z původně okrajového a opomíjeného umění stala uměním totálním. Setkáme se s ní nejen v kinech, ale i v uměleckých galeriích, na divadelních prknech nebo na fasádách domů, v počítačových hrách i na displejích chytrých telefonů. Proměnu, jakou polská animace prodělala po roce 2000, umožnila zejména energičnost a kreativita mladých tvůrců, již navazovali na své talentované učitele a zároveň dovedli efektivně využít nových možností financování tvorby. Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by se dynamický vývoj tohoto odvětví zpomalil. Naopak – polští animátoři se stále výrazněji prosazují i mezinárodně.
Polská animace prošla v uplynulých deseti až patnácti letech výraznou proměnou. Počátkem 21. století ji tvořily ruiny zkrachovalého či neúspěšně restrukturalizovaného státního studia a několik menších producentských iniciativ. Poněkud ztracení klasici žánru, kteří se ocitli bez profesionálního produkčního a distribučního zázemí, rezignovali na další tvorbu a soustředili se spíše na výchovu svých nástupců. Následně nastoupili tvůrci narození v sedmdesátých a osmdesátých letech, kteří na vlně technologické revoluce propojovali klasické techniky s počítačovou animací. Profesionalizace související s digitalizací produkce způsobily, že...