Nostalgické ultranásilí / Doom

Dělat remake neobnáší jen přepracovávání již existujícího díla. Zároveň to znamená vztahovat se k legendě, která původní dílo obklopuje, a psát další kapitolu této legendy. To platí obzvlášť pro návraty k letitým klasikám, které kolem sebe nabalují určitou pověst, jež se během let navíc může různě přeskupovat. Střílečka z prvního pohledu Doom z roku 1993 patří právě k takovým kanonickým dílům. V době svého vzniku a ještě řadu let poté platil Doom za technicky mimořádně progresivní hru s do té doby nevídaně realistickou 3D grafikou. Zároveň to byla hra, která budila seriózní kontroverze a byla v některých zemích zakazována, ať už pro satanistickou tematiku nebo pro explicitně násilné gore sekvence zabíjení nepřátel. Doom dokonce dlouho platil za jeden z čelních argumentů v debatách o násilí ve videohrách a jeho možných dopadech na chování hráčů.

Legenda o technické pokrokovosti a démoničnosti prvních dvou dílů (druhý vznikl v roce 1994 a ve většině ohledů plynule navazuje na jedničku) byla živá ještě deset let po jeho vzniku. Formovala totiž dlouho připravované pokračování Doom 3 (2004). Součástí propagace této hry byla i informace, že speciálně pro ni byl vyvinut nový herní engine id Tech 4, který kladl důraz...