Postapokalypsa na Konci srpna v hotelu Ozon / Když zítřek umírá
Žánru postapokalyptické sci-fi schází v československé kinematografii ucelená tradice. Jednoho z ojedinělých zástupců představuje snímek Konec srpna v hotelu Ozon (1966) autorské dvojice Pavel Juráček – Jan Schmidt. Snímek o skupině posledních přeživších žen, jejichž existence je definována každodenním bojem o přežití, zatímco bezcílně bloudí mrtvou krajinou a marně pátrají po stopách jiných lidí, je navíc výjimečný i tím, že vznikl v době usilovného směřování k „světlým zítřkům“ a pochmurným obrazem zanikajícího světa se vymezoval vůči dobové produkci. Vize postapokalypsy, v níž se propojuje znalost žánru s potřebou autorského vyjádření, je zároveň podobenstvím o hledání domova, humanity a pevného bodu v mezních podmínkách existence.
Pavel Juráček a Jan Schmidt prověřovali možnosti žánrů už na samém počátku autorské spolupráce, když svůj studentský krátkometrážní snímek Černobílá Sylva (1961) koncipovali jako propracovanou parodii na budovatelský film. Konec srpna v hotelu Ozon stojí v Juráčkově biografii poněkud stranou. Přesto jde o dílo, do jehož scénáře, který Juráček napsal podle své povídky, se promítla autorova vnitřní křehkost, potřeba být v tvorbě osobní, zpochybňovat zdánlivě...