Úvod: Film v Říši středu
Velkolepé rozpočty a honoráře, padající rekordy návštěvnosti, famózní tržby, spolupráce s Hollywoodem, nebo naopak zákazy či úpravy hollywoodských filmů, které diváci komunistického státu nesmějí z různých důvodů vidět. Spíš než konkrétní díla nebo autoři aktuálně utvářejí širší povědomí o čínské kinematografii podobné útržky informací, které utužují obraz mohutného a stále mocnějšího filmového průmyslu, jehož „funkcionáři“ si mohou dovolit odmítat americkou produkci. S tímto poněkud jednostranným obrazem si ovšem nevystačíme, pokud chceme získat odpověď na otázku, jak doopravdy funguje současná čínská kinematografie.
Dostat se hlouběji pod povrch čínské filmové infrastruktury však zároveň není nijak jednoduché. Jak se dozvíme i z některých příspěvků zastoupených v tématu, sami čínští filmaři se o poměrech panujících v domácí kinematografii nechtějí vyjadřovat otevřeně třeba i z toho důvodu, aby nepřišli o práci. Poznatky o výrobním či distribučním systému a jeho nemalé státní regulaci přitom stavějí čínské filmy a některé jejich obdivované tvůrce do nového světla. Právě vztah kinematografie a státu představuje jeden z důležitých motivů napříč texty v tématu – téměř všechny se dotýkají zcela konkrétních případů cenzury a autocenzury, vynucených kompromisů či postihů za neposlušnost.
Antonín Tesař uvádí čtenáře do základních tendencí čínské kinematografie několika posledních let. Postihuje značně široké spektrum tamější produkce od vysokorozpočtových spektáklů přes populární komedie až po nezávislé filmy vznikající v pololegálních podmínkách. Tam, kde jeho příspěvek končí, začíná text Haruny Honcoop, který detailněji shrnuje situaci čínské nezávislé tvorby s důrazem na tzv. d-generaci a přibližuje i komplikované možnosti její veřejné distribuce. Text je doplněn rozhovorem s nezávislým dokumentaristou a filmovým kurátorem Ču Ž’-kchunem, jenž odkrývá některé ze svých osobních zkušeností, včetně zážitků zatýkání nebo příkazů ničení pořízeného materiálu. Jako poslední zařazujeme do tématu překlad studie Davida Bordwella o snímku Drogová válka (2012) hongkongského režiséra Johnnie To, jenž vznikal v převážně čínské produkci a během své realizace se taktéž nevyhnul cenzurním opatřením. Na závěr drobná redakční poznámka – ve všech textech užíváme českou transkripci čínských jmen a názvů, za jmény při jejich prvním výskytu následuje v závorce také mezinárodní transkripce pinyin (za pomoc děkujeme Haruně Honcoop). Názvy filmů zapisujeme jednotně v anglickém překladu. Pouze u snímků uvedených v české distribuci nebo na festivalech používáme český překlad.