Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel

Krvavá hostina (Blood Feast, 1963) amerického režiséra Herschella Gordona Lewise je na první pohled neumětelské dílko, které se však k překvapení mnohých zapsalo do dějin kinematografie jako počátek něčeho nového. Snímek o sériovém vrahovi ženy, který shromažďuje ingredience pro obřad uctění bohyně Ištar, lze vnímat jako iniciační opus magnum hororového subžánru gore, jenž do hloubek rozevírá tragický tón obecně lidské zkušenosti. V nejpohnutějších okamžicích snímek rozpíná spojením s egyptskou mytologií realitu americké společnosti 60. let do fantaskních tvarů, což dodnes vyvolává velmi rozporuplné reakce. Co tento film vlastně znamenal v době svého vzniku a co z něj přežilo do současnosti?

Sražená krev a špína

Anglický termín gore nebyl vynalezen pro označení filmového subžánru. Barnhart Dictionary of Etymology uvádí jako původní význam slova sraženou krev a první použití pojmu zasazuje přibližně do roku 1150. Slovo odvozuje od staroanglického výrazu gor (výkal, špína), které má stejný slovní základ jako gyre a je příbuzné se staroněmeckým gor (špína ve staroněmčině), goor (ubohý, otrhaný v holandštině) a gor (slizká substance ve staroislandštině), což dokládá jeho etymologické...