Jak byl počat Západ / Slow West
Když Michael Fassbender na den svlékl uniformu plukovníka Archieho Hicoxe a odskočil si z příprav Hanebných panchartů Quentina Tarantina na natáčení jedenáctiminutového filmu Man on a Motorcycle, začínající režisér John Maclean ještě nemohl tušit, o jak osudové setkání šlo. Dva roky poté, v Macleanově následné Loupeži poslepu, charismatický herec účinkoval znovu, tentokrát v roli protřelého podfukáře Michaela, a úspěšný snímek (cena BAFTA pro nejlepší krátký film) dokonce produkoval.
Ležérně subverzivní variace na mlčenlivé evropské heisty jako Osudový kruh nebo Rvačka mezi muži ale z lesku ústřední hvězdné persony těžila možná až příliš. Jako by skotský tvůrce svému mecenáši splácel dluh, nebo si svým dlouho pilovaným scénářem nebyl zcela jistý. O to překvapivější je, že Macleanův dlouhometrážní debut Slow West žádnému celebritnímu adorování nepropadá a místo magnetické one man show Fassbenderova pistolníka Silase okouzluje především do detailu vypiplanou, barvitou vizí Divokého západu.
Otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď, zní: Čí příběh Slow West vlastně vypráví? Silasův, protože mu patří jak úvodní, tak finální voiceover, a je tedy vypravěčem? Jayův, protože útlý jinoch svým mladicky naivním pátráním po milované Rose určuje směr vyprávění a zároveň je jediným, s kým sdílíme jeho niterné vzpomínky a představy? Jak naznačuje jeden z plakátů k filmu, který každé ze čtyř důležitých postav přiděluje stejně velký portrét (zmíněné trio doplňuje padouch Payne), ptát se po hlavním hrdinovi tady možná postrádá smysl. Možná, že protagonistou je země, kterou postavy putují, totiž americké Colorado 19. století.
Název nás připravuje na „pomalý“ western, jenž se dostaví i nedostaví zároveň. Snímek rozhodně neklopýtá vpřed závratným tempem a za poklusu koní nechává vyniknout náležitě dokolorovaným přírodním sceneriím. Ke skutečně trmácivým psychedelickým výpravám, jaké točil třeba Monte Hellman, má ale daleko. Slow West je spíše road movie s množstvím rozmanitých zastávek, z nichž každá baví a překvapuje jinak: slapstickovým gagem, precizně vygradovaným výbuchem násilí, vypointovanou opileckou historkou od táboráku. Členité vyprávění, v němž se potkávají američtí desperáti s indiány a germánskými uprchlíky, přitom drží pohromadě navracející se motivy, které se nejprve zdají být postradatelně jednorázovými. Tajuplný gangster s černým pouzdrem v ruce se po dlouhé odmlce projeví jako hbitý lovec odměn; osiřelé švédské děti se brzy připojí k potulné skupině vandráků.
Cesty všech se nakonec protnou v brilantně rozfázované přestřelce, která opět pečlivě dodržuje nastolený princip diverzity. Žádná ze zúčastněných figur není naším průvodcem akcí; intimní práci s hlediskem nahrazuje sebejistě střižená křížová montáž, která odzbrojujícím způsobem podvrací griffithovskou záchranu na poslední chvíli. „Zabijte ten dům!“ zařve Payne a potvrdí, že prostředí v tomto filmu ožívá stejně intenzivně jako lidé. „Prásk!“ Džbán se rozletí na kousky a mléko z něj začne téct tak, jako vzápětí krev z čerstvé rány. Osud jednotlivců je podružný, prim hrají vyvážené tableaux kompozice s pšeničným polem zarovnaným do úhledné přímky, po níž jako by se měl každou chvíli proběhnout Fantastický pan Lišák.
Navzdory řadě drobných, více či méně přiznaných inspirací ale Macleanův film drží tvar svébytného originálu. Noční flashbacky ze Skotska jsou sice nasvícené ve stylu McCabea a paní Millerové, ale do nekonečného seznamu revizionistických westernů snímek nepatří. Jak si ostatně ve filmu povzdychne imigrant-intelektuál Werner, který vprostřed širé pláně sepisuje studii o mizející kultuře původních obyvatel, indiány po jejich vyhlazení nedokážeme portrétovat jinak než zromantizovaně, neautenticky. Maclean si uvědomuje, že vymezovat se vůči zastaralému mýtu znamená nabízet pouze jeho odlišnou verzi. Přichází proto s přiznaně pohádkovým pojetím, jež míří do časů, kdy se obraz Divokého západu, plného rozličných kočujících kultur, teprve utvářel.