Jarňáky jako stav mysli / Spring Breakers

Kontroverze, které na sklonku devadesátých let vyvolala slova „Hit me baby one more time“ v písni Britney Spears, mohla být snadno vyvrácena už jejím videoklipem. Interpreti, kteří refrénu přičítali submisivní masochistické významy, přehlíželi, že podřízenost v lásce i sexu je to poslední, oč v proslulém songu jde. Celé video je rámované jako fantazie dívky nudící se při školní výuce a většinu klipu sledujeme záběry samotné Spears, jak tancuje před kamerou nebo na ni vrhá stydlivé pohledy. Chlapec, jemuž dívka text své písně věnuje, se ve videu mihne jen ve druhé půlce na několik záběrů.

V centru pozornosti zůstává samotná protagonistka a její emotivní exhibice, k níž dav dalších aktérek a aktérů tvoří jen efektní křoví, které nakonec poutá pozornost zpět k interpretce samotné. Milostný vztah, o kterém se v písni zpívá, je vlastně jen záminka k ryze egocentrické exhibici. Když stejný text zpívá čtveřice opilých dívek v bikinách v jedné scéně filmu Spring Breakers, jde v podstatě jen o zopakování téže pózy – jen chlapci už byli ze scény zcela eliminováni.

Filmy režiséra Harmony Korinea definují jednak radikální pravidla formující jejich styl (Julien Donkey-Boy se hlásí k manifestu Dogma 95, Vojížděči vodpadků jsou snímaní i stříhaní na VHS přístrojích), jednak zájem o budování falešných identit postav a ostatně i herců (imitátoři v Mister Lonely, falešní idioti v maskách ve Vojížděčích vodpadků, členové skupiny Die Antwoord stylizující se jako degenerovaní burani v Umshini Wam nebo fantasmagoričtí indiáni z krátkého filmu Snowballs natočeného pro oděvní značku Proenza Schoulder). Korineova novinka Spring Breakers převádí obě tyto tendence z obskurních oblastí surreálného světa americké „white trash“ spodiny do nablyštěného prostředí nejčistšího popu. Brilantní kameraman Benoît Debbie (Kalvárie, Vejdi do prázdna) halí záběry z plážových mejdanů, večírků či luxusní vily gangstera Aliena do ostrých neonových barev a před objektivem se promenují téměř nahá těla hvězdy Muzikálu ze střední Vanessy Hudgens, veteránky disneyovek pro děti Seleny Gomez, několikaleté protagonistky soap opery Tak jde čas Ashley Benson a Korineovy manželky Rachel doplněná reálným gangsta rapperem Gucci Manem a fiktivním gangsta rapperem Alienem v podání Jamese Franca.

Spring Breakers vyznívají nejen jako přímočaré naplnění Godardovy rovnice „film je žena a zbraň“, ale také co nejdoslovnější ztvárnění Wittgensteinova postřehu, že chápeme-li věčnost jako bezčasí, pak věčně žije ten, kdo žije v přítomnosti. Korineův film totiž směřuje k popření plynutí času a ustrnutí v přítomném okamžiku. Mantra „Spring Break Forever“, která ve filmu mnohokrát zazní, je nejpřímějším vyjádřením přání, které snímek svým hrdinům splňuje. Už úvodní záběry plážových mejdanů a pozdější vsuvky z různých nočních párty zpomalují a ředí tok děje. Ještě výrazněji je rozklad časoprostoru patrný u několika pasáží, které naopak posouvají vyprávění dopředu, například rozhodnutí dvou méně odhodlaných hrdinek v určitém okamžiku odjet z floridských pláží domů. Zatímco zvuk v těchto sekvencích ovládají monology dívek, které často v různých obměnách opakují táž sdělení, obraz skáče sem a tam mezi několika scénami, které se odehrávají v různých časech a na různých místech.

Způsob dosažení věčné přítomnosti popřením plynutí času se v těchto scénách velmi podobá dennímu snění Britney Spears nudící se ve školní lavici. Připomíná totiž těkavé obrazy fantazie puštěné na volnoběh, která předjímá vytouženou budoucnost a zároveň se opájí přítomnou pozorností okolí. Plačící dívka si vychutnává chlácholení svých kamarádek a zároveň „se už vidí“ na autobusovém nástupišti, kde se loučí se svými kumpánkami a odjíždí pryč. Tím, že se ve filmu obě situace vzájemně prolínají, je přání směřované do budoucnosti uspokojeno okamžitě, v přítomnosti.

Celý film ostatně vyhlíží, jako by se odehrával spíš v hlavách rozdováděných děvčat než na skutečných floridských plážích. Podobně jako u Britney Spears je tu také všechno podřízeno egocentrickému exhibicionismu, kde láska i nebezpečí jsou jen prostředky, jak na sebe upozornit: tak jako Britney v klipu Baby One More Time potřebuje nějaký, v podstatě lhostejno jaký, milostný objekt, aby mohla rozehrát ryze sebestřednou show, nachází i čtveřice hrdinek svého cool gangstera Aliena, aby mu mohla strkat do úst nabité pistole a podnikat s ním dobrodružné výpravy za hranicí zákona. Fascinaci přetvářkou, která vlastně žádnou přetvářkou není, známe už z předchozích Korineových filmů. Zde však dostává nový rozměr. „Jarní prázdniny“ tu nereprezentují jen určitý životní styl, ale navíc i určité rozpoložení mysli či způsob uvažování. Nekonečná přítomnost jarních prázdnin je dokonalým životem pro věčnou bezstarostnost čtveřice nesmrtelných středoškolaček.