Editorial č.46 / Od kina k vlogu
Skutečnost, že se do české kinodistribuce dostane nepatrný zlomek z toho zajímavějšího, co se v současnosti natáčí po světě, je všeobecně známá. Svým způsobem – vzhledem k velikosti našeho trhu – je to nevyhnutelné, není samozřejmě možné promítat zde všechny filmy světa. Na druhou stranu je těžké ubránit se dojmu, že by to mohlo být lepší – když si porovnáte, co se promítá u některých evropských sousedů a co u nás. Opět se mi to silně připomnělo při tvorbě tohoto čísla, kdy jsme se až po uzávěrce dozvěděli, že Desplechinův film Králové a královna čeští diváci nakonec oproti původním plánům neuvidí (tedy pokud neměli to štěstí vidět ho v Karlových Varech minulý rok). Recenzi tohoto filmu, kterou objevíte v rubrice kritik, tak berte spíš jen jako smutné memento, další stopu toho, o co všechno přicházíme.
Naštěstí jsou tu alespoň festivaly, v posledních letech především Karlovy Vary a Febiofest, které umožňují českým cinefilům neztratit docela kontakt se světem, a také DVD distribuce, díky níž si lze v ČR anebo objednávkou přes net zaplnit hrozící mezery ve filmovém vzdělání. Pro ty, kterým připadá, že těch kvalitních audiovizuálních zážitků jim skýtá české prostředí i tak příliš málo, je tu navíc internet.
Distribuce filmů a videí přes internet se momentálně rozvíjí až ohromujícím způsobem. Když se podíváte na stránku jako je YouTube (youtube.com), shromažďující v současnosti statisíce krátkých videí nejrůznějšího žánru a typu, získáte lehce dojem, že vytváření videí (vznikajících prostřednictvím video kamer, mobilních telefonů, digitálních foťáků, anebo pomocí počítačových animací, koláží atd.) je dnes jedním z vůbec nejpopulárnějších, všeobecně rozšířených způsobů trávení volného času. Když máte trochu štěstí, tak váš krátký film prezentovaný na YouTube zhlédne během dvou dnů klidně sto tisíc lidí. Fenomén tzv. amatérské tvorby – která je přitom leckdy formálně i obsahově svobodnější, originálnější a tedy ve výsledku z uměleckého hlediska podařenější než ta tzv. profesionální – se tím posouvá do nových dimenzí. Ještě nikdy nebylo tak snadné a rychlé vytvořit svůj vlastní film, nikdy dřív nebylo možné ho tak jednoduše, během pár minut, ukázat třebas i statisícům lidí z celého (internetem propojeného) světa. Sociální a zábavní funkce těchto filmů distribuovaných přes YouTube či třeba GoogleVideo (video.google.com), kam denně přibývají desetitisíce snímků, většinou převažují nad uměleckými, nicméně jednak pod správným úhlem pohledu lze leckdy objevit jisté kouzlo i v dílech velmi inzitního charakteru, jednak se v oné záplavě materiálu skrývají i opravdové filmové, či spíše video skvosty – jen je umět najít.
Před českou televizí a kinodistribucí jsme stále ještě v pozici těch, kdo musí brát z toho, co je, v pozici těch, komu je servírován čísi výběr toho, co prý - my diváci v množném čísle - chceme, a naše možnost volby je často spíše iluzí (vždyť i ty reklamy běží na různých televizních kanálech schválně ve stejnou dobu – coby cynické znamení toho, že není úniku...). Web nás se svou nabídkou stahovatelného a streamovatelného videa oproti tomu nemilosrdně uvrhává do takřka bezedné svobody, se vší nejistotou a chaosem, které k tomu patří. Bezbřehost možností, které jsou nám nabízeny, má ovšem jeden velmi pozitivní okamžitý efekt: člověk je nucen mnohem důkladněji si uvědomit, co vlastně hledá, co a proč ho baví, na co se chce skutečně dívat.
Vedle obřích a ne zcela přehledných stránek shromažďujících videa nejrůznějšího typu a kvality, jako jsou dvě výše zmiňované, nám nelehký výběr mohou usnadňovat stránky specializující se na prezentování určitého typu produkce. Na některé z nich – jako je třeba stránka zaměřená na českou výtvarnou scénu nogallery.info anebo zahraniční experimentální www.ubu.com – jste byli ostatně upozorněni už v glose Pavlíny Míčové v minulém čísle. Specifickou audiovizuální zkušenost a podle některých odborníků dokonce celé nové médium pak představují takzvané video blogy či zkráceně vlogy.
Blogy (či weblogy) jsou internetové "deníčky", průběžně doplňované internetové stránky prezentující především osobní úhel pohledu svého autora na určité téma (existují blogy věnující se hudbě, politice, filmu atd.) anebo zaměřené soukroměji na lyrické, ironické atd. zachytávání momentů z autorova života, komentování dění ve společnosti atp. Vlogy pak představují specifickou variantu blogů, kdy vloggeři prostřednictvím videa zobrazují, komentují či imaginativně stylizují a do-tvářejí svůj reálný či imaginární život, vytvářejí jakýsi vlastní komediální, experimentální, zpravodajský seriál na pokračování atp. Objevit filmařsky zajímavé vlogy nedá příliš práce: proklikat se k nim můžete skrze několik katalogů video blogů, jako jsou Vlogdir (vlogdir.com) anebo mapa vlogů (community.vlogmap.org), a následně vám už nic nebrání – vyberu-li pár těch svých oblíbených – nechat se okouzlit hravým osobním deníkem Amy (welcometoamyville.blogspot.com), pobavit se (či vyděsit) Bobem řvoucím svůj vztek na svět přímo do objektivu kamery (drinkingwithbob.blogspot.com), znovuobjevit vnímavost k vizuálním událostem díky Duncanovým mikrodokumentům (29fragiledays.blogspot.com), rozechvět se audiovizuálními impresemi Daniela (pouringdown.tv) či se esteticky potěšit experimentálními snímky Toma (www.fastmovinganimals.blogspot.com).
Jak vidno, situace tedy nakonec není tak černá, jak by se mohlo z mého úvodu zdát, a máte-li dobré připojení na internet, není nutné se obávat, že nebudete mít na co se přes prázdniny dívat. Na naší webové stránce www.cinepur.cz vám v současných dnech navíc chystáme také jedno nové prázdninové (i poprázdninové) rozptýlení – Cineblog (cineblog.cinepur.cz), v němž vám bude své poznámky k audiovizuálnímu dění přinášet redakce i několik lidí z okruhu našich pisatelů.