Elvisova poprocková větev / Elvis

Nejzábavnější (a asi taky nejdůležitější) příspěvek do diskuse o novém elvisovském filmu se objevil na Twitteru několik dní po uvedení novinky režiséra Baze Luhrmanna do kin: jeden z amerických hudebních publicistů na sociální síti vytvořil dlouhé vlákno příkladů toho, jak si Elvis historicky přivlastňoval černou hudbu a za pomoci svých spolupracovníků ji změkčoval do podoby snesitelné i pro bohaté bílé publikum.

Samozřejmě víme, že se mu to podařilo. Elvis Presley je dodnes jedna z nejvýraznějších postav popkultury 20. století a jako takový se proměnil v mýtus. Není se tak čemu divit, že snímek Elvis na tenhle mýtus poslušně naskakuje. Luhrmann to ostatně vůbec nepopírá. Jeho pojetí zpěvákova životopisu je ale dalším z mnoha příkladů toho, jak odosobněný Elvisův příběh dnes už je. Elvis dlí v kolektivní paměti západního publika, které si ho přivlastnilo a ve svých představách z něj udělalo superhrdinu.

Film ostatně formálně nejvíc ze všeho připomíná současné filmy od Marvelu: v úvodu je dokonce obrazovka rozdělená na komiksové panely, motiv super hrdinství se akcentuje během celé stopáže. A tomu odpovídá i zvolená hudba. Zvolená forma – a to jak ve filmu, tak na samostatném soundtrackovém albu – jako by se totiž...