Privatizační, restituční a prostituční komedie 90. let

4. 2. 2020 / Kamil Fila
téma
Placený

V české kinematografii uplynulých třiceti let lze najít zhruba tři „lokální žánrové vynálezy“. První se objevila kategorie tzv. chcípáckých filmů ve druhé polovině devadesátých let, jak ji ve společné diskusi v časopise Tamto definovali Petra Hanáková a Jaromír Blažejovský. Hlavním hrdinou bývá osamocený bloumající muž (alter ego režiséra), který se cítí ubit kapitalismem a nedoceněn coby svého druhu mesiáš a vizionář. Jeho utrpení má vyvolávat identifikaci u podobně stavěných mužů. V poslední dekádě, zhruba od Žen v pokušení (2010), se mluví o tzv. lifestylových komediích, kde se jedná jak o produkční (nepojmenovanou) formulku, tak divácky a kriticky identifikovaný žánr, který je komerčně úspěšný. Děj se točí kolem vícegeneračních rodin či skupiny kamarádů nebo kamarádek a hlavní zápletkou bývá komplikované párování a trávení volných chvil na dovolené či idylickém venkově. Žánr má široký zásah, chodí na něj páry i samostatné dámské jízdy, často babičky a matky s dcerami či vnučkami.

Posledním subžánrem specifickým pro domácí polistopadovou kinematografii jsou „privatizační komedie“ raných devadesátých let. Jedná se o zhruba dvacet snímků, které vznikaly převážně mezi lety 1991–1995, přičemž některé ozvuky nalézáme až do roku 1999....

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film po sametu

127 / únor 2020
Více