Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Cannes: znepokojivé pohádky a vylámané špičáky

Cannes: znepokojivé pohádky a vylámané špičáky

novinka / festival / Jindřiška Bláhová / 15. 5. 2015

Dva dny soutěže festivalu v Cannes, a dva pokusy o velkolepý film, který svými parametry vychází vstříc představě o ideálním filmu canneské soutěže. Matteo Garrone s Pohádkou pohádek a Giorgos Lanthimos s Humrem. Jen jeden ale v aspiracích obstál. Garrone naservíroval opulentní, i když na jednu komoru možná vynechávající, kinematografické srdce, Lanthimos si na svém humrovi vylámal špičáky.

Matteo Garrone – svým prvním filmem v angličtině, což je rozhodnutí vzhledem k lokální specifičnosti předlohy trochu zarážející – opustil Neapol mafiánské současnosti svého snímku Gomora, pro Neapol minulosti. Ve folkloru a pohádkách z 16. století našel materiál pro svůj obrazově i formálně "obžerský" a vypravěčsky znepokojivě zhýralý filmový svět. Excentrický král vyrovnávající se s dospíváním své dcery a jejím budoucím odchodem „adoptuje“ blechu a pod postelí ji vypiplá do velikosti hrocha; sexem posedlý vládce se zamiluje do hlasu, který ale patří odporné ženě, a neplodná královna vyšle svého muže pro srdce monstra, jenž jí má přinést dítě. Trio transgresivních příběhů vyprávěných ve vší vážnosti fantaskně ignoruje západoevropské racio a má blízko k poetice vybraných filmů Piera Paola Pasoliniho, karnevalu i exploataci.

Lepší singl nebo humr?

I Humr staví na absurditě a eklekticky míchá zdroje a filmové aluze – od nálad snímků Larse von Triera či Andreje Tarkovského, přes Běžícího muže, po všechny sci-fi s tématem totalitní nadvlády a velkobratrské kontroly –, ale jako celek se pozvolna rozpadá, jak si režisér neví rady s vlastní atraktivní premisou.

V ne tak daleké budoucnosti vládne diktatura partnerských vztahů. Ulice brázdí „vztahová“ policie. A všichni v jednom musí povinně být. Pokud z nějakého důvodu nejsou – ať už kvůli rozchodu s partnerem nebo jeho smrti – musí se povinně ubytovat v hotelu pro singly, kde mají lhůtu pětačtyřiceti dní, aby si našli vhodného partnera. Opravdovost jejich „lásky“ schválí management. Pokud se jim to nepodaří, v „transformační“ místnosti je promění ve zvíře dle jejich volby a vypustí do nedalekého lesa. Odtud humr v názvu. Jako své zvíře si jej zvolí hlavní hrdina, taťkovský architekt ve středním věku (Colin Farrell, zapadlý talent, který možná dostal druhou šanci na hvězdnost v druhé sérii Temného případu). Kandidáti lásky si mohou pobyt v hotelu prodloužit. Každý večer se vydávají na lov „divného druhu“ – singles z vlastní vůle, kteří odmítli diktát vztahů a guerrilově proti němu bojují. Přežívají v lesích a lásku mají zakázanou.

Satirická anekdota

Lanthimos rozhodně vnesl do letošní soutěže koncept, jenž vzbuzoval nejvíce pozornosti a při retrospektivním pohledu do režisérovy filmografie sliboval minimálně znepokojivý portrét romantické lásky. Do canneské soutěže byl Lanthimos vybrán do značné míry i díky svému vítězství v sekci Un Certain Regard v roce 2009 se snímkem Špičák, z jakýchkoliv standardů „úchylným“ způsobem vybočující mikro-portrét jedné izolované rodiny.

Vztahy v izolaci jsou i tématem Humra. V porovnání se Špičákem se ale Lanthimos pokouší o sociální satiru, která nemá ani tak předjímat budoucnost, jako promlouvat k současnosti. Vztahový fašismus je tepaný stejně jako fašismus singles, ale tvůrce jakoby se neustále ohlížel přes rameno, jestli mu na něj někdo pochvalně klepe.

Lanthimos působivě a s elegancí vykresluje Hotel-věznici se všemi rituály a instruktážemi. Mechaničnost celého procesu „navázání vztahů“ chytře zdůrazňuje mechanickým a často záměrně nadbytečným hlasem vypravěče. Na druhou stranu ale snímek svazuje jistá nucenost a mrtvolnost. Pečlivě aranžuje, přepečlivě snímá, chytře vymyšlené absurdní situace (které ale působí právě hlavně jako absurdní situace) servíruje „perfektně“ na maximální efekt, ale minimální emoci. Počáteční energie snímku se vytrácí, čím hlouběji se Lanthimos noří do lesa a čím více se vydává do civilizace. Ze zamýšlené absurdní satiry na vztahy, v nichž každý žijeme, zůstala jen natažená, drobná anekdota.

Přečteno 2116x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Film Místo pro lásku připomene tragicky zesnulé běloruské filmaře

Danny Boyle zfilmuje biblický příběh o Metuzalémovi

Verhoeven chystá seriál podle Maupassantova románu Miláček

Tom Cruise chce spolu s NASA a SpaceX natočit film ve vesmíru

Online edice festivalu Visions du Réel uvede pět českých filmů


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu

Odvážná škatulata / 70. Berlinale

Berlinale: Ať žije Tsai a jeho taktilní filmová masáž!

Berlinale: DAU oživuje drásavou realitu stalinského Ruska

Berlinale: Shirley nasává 50. léta jako mlsná poletující moucha

Berlinale: Cristi Puiu se ve filmu Malmkrog dotýká věčnosti

Evropský divák v úzkých / IDFA

Sametová Ji.hlava


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Editorial 128 / Do you feel lucky?

Editorial / Tenkrát ve světové kinematografii a Cinepuru

Editorial 126 / Netflix

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Věčnost, co láká / Karel Gott ve filmu


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)