Fantomy aneb hořící plátno / Fantomy vesnice Nabua Apichatponga Weerasethakula

20. 10. 2010 / Martin Blažíček
mimo kino

Souběžně s poutí nového filmu Apichatponga Weerasethakula Strýček Búnmí českými kiny uvádí distribuční společnost Artcam ve spolupráci s galerií Tranzitdisplay instalaci Fantomy vesnice Nabua. V pravém slova smyslu nejde o „doprovodný program“, neboť oba počiny jsou součástí téhož širšího projektu Primitive, věnovaného místům a paměti severovýchodního Thajska. Ten obsahuje krom zmíněného dále film Dopis Strýčkovi Búnmí a rozsáhlejší instalaci Primitive.

Instalace v Tranzitdisplayi sestává z místnosti natřené na tmavě zelenou barvu, HD projekce videa o délce 10 minut, vícekanálového zvuku, komfortních sedacích polštářů, poličky s doprovodnou dokumentací, knihy fotografií a lampičky. Na přelomu dne a noci, za světla neonových lamp, přichází skupina chlapců na vesnické hřiště. Pouští se do hry s hořícím míčem. Na plátně stojícím nedaleko hřiště zatím sledujeme projekci blesků. Snad neopatrností jeden z chlapců zapálí plátno. Sledují mizející obraz, plátno dohoří, stává se z něj fotbalová branka.

Ačkoli Weerasethakulův autorský rukopis působí v našem kulturním prostředí značně originálně, bylo by chybou jej považovat za autentický produkt thajské kultury. Autor absolvoval studia na School of Art Institute of Chicago a jeho tvorba zahrnuje i několik desítek krátkých experimentálních filmů a vysoce komerčních zakázek. Nedá se říci, že přímo vychází z tradic západního experimentálního filmu, ale jistou měrou je reflektuje. Stejně jako jsou jeho filmy založeny na přirozeném plynutí času, v němž vedle sebe vyvstává se samozřejmostí magické, všední, reálné a nadpřirozené, ve Fantomech pracuje se situací projekce, která bývá asociována s dekonstrukcí diváckého zážitku. Hořící plátno je tak spíše než poťouchlou hrou s institucí kina pouze tím, čím je – plátnem hořícím na hřišti. Během sledování projekce jsme stále překvapováni, jak obvykle zatěžklé motivy (oheň, světlo, blesky, hra) volně plynou, aniž by vlastně cokoli znamenaly. Nejsilnějším bodem instalace je tak schopnost vzbuzovat imaginaci, přirozeně vést myšlení a představivost prostřednictvím otevřené narace. Vede nás ke zvláštnímu druhu zážitku „sledování stavu“ odlehčeného od očekávání a okamžitých diváckých soudů. Můžeme hledat analogii mezi záblesky světla projektoru, skutečnými blesky a přirozeným světlem ohně, které nakonec projekcí stráví. Pravděpodobně však bude lépe, pokud si těchto souvislostí všimneme pouze jako jedněch z mnoha. Projekt Primitive, včetně této instalace, vychází ze samotné lokace vesnice Nabua, ke které váže autora řada osobních vzpomínek a zážitků spojených například se světlem. Místo je současně protknuto zvláštní historií spirituality i krvavých společenských konfliktů 60.-80. let. To vše se zhmotňuje do situace projekce v projekci, kde dle slov autora „světla odrážejí na jedné straně bezpečí domova a zároveň symbolizují destrukci“.

Za samostatnou zmínku stojí způsob instalace v galerii Tranzitdisplay, který byl zachován v souladu s původní výstavou v londýnské BFI Gallery. Ačkoli se jedná „pouze“ o projekci videa v galerii, je to jeden z mála příkladů přesně dotažené instalace bez zbytečných kompromisů, včetně výkonného projektoru a prostorově rozmístěného zvuku. Ačkoli můžeme uvažovat, jestli by tato instalace nesnesla a něco více, než rekonstrukci kina v galerii, zůstává jedním z nejvýraznějších zážitků letošního výstavního programu.

30. 9. - 31. 10. 2010 Fantomy vesnice Nabua (Phantoms of Nabua)
Instalace, Apichatpong Weerasethakul, 2009
Tranzitdisplay, Dittrichova 9, Praha 2 (út-ne 12:00 - 18:00), www.tranzitdisplay.cz

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Inscenovaná realita

72 / listopad 2010
Více