Editorial č.55

1. 6. 2008 / Kamil Fila
editorial

Se začátkem nového roku přichází mnoho anket, jež se snaží zrekapitulovat rok uplynulý. Vyhlašují se často bizarní kategorie, míněné občas i ironicky. V našich médiích v případě vyhlašování nejlepších filmů vládne předvídatelná opatrnost. Zatímco u hudby kulturní redaktoři projeví určitou odvahu a jejich žebříček vlastně slouží čtenářům jako inspirace k hledání nových, přehlížených a minoritní děl a umělců, filmoví publicisté obvykle jen shrnují to, co už diváci viděli a na čem panuje široká shoda, byť třeba nejasně artikulovaná.

Náš největší deník takto vyzdvihl ze zahraničních filmů Babel a z českých Tajnosti, což jsou příkladné ukázky děl vyhovujících středostavovským představám o kultivovaném umění. Ostřejší kritické oko v nich však většinou uvidí jejich vypravěčskou vykalkulovanost a podbízivost v tom, co chtějí módně sdělit o multikulturních či feministických tématech.V dalším českém deníku zase známý kulturní publicista duchovně svázaný s undergroundem označil za nejlepší český film …a bude hůř, snad jenom kvůli té subkulturní spřízněnosti, neboť snímek sám jinak těžko obstojí jako plnohodnotné dílo Jeden komerční filmový měsíčník určený převážně mladým čtenářům na první místo umístil sci-fi Sunshine, což je hlavně výpověď o tom, že redaktoři časopisu vědí, že současné tvrdé jádro filmových fanoušků oceňuje na filmech především atmosféru, danou designem obrazu a zvuku. V hlasování čtenářů jednoho popkulturního internetového periodika pro změnu zvítězili Transformers, což značí, že větší davy ocení, pokud je design nejenom detailní, ale také co nejhlučnější a nejbarevnější.

Zajímavé je, že některé tituly se opakují víceméně ve všech žebříčcích, bez ohledu na to, jak moc se médium, v němž žebříček (či anketa) vyjde, prezentuje jako „mainstreamové“ či „nezávislé“ a „alternativní“. Ony všude se opakující filmy jako Dokonalý trik a Bourneovo ultimátum ukazují přinejmenším to, že současný Hollywood není vůbec v krizi, ale naopak je zřídlem kreativity, která dokáže uspokojit obrovsky široké spektrum publika.

Anketa Cinepuru je složena z hlasování jednotlivců, nelze si o ní tedy vytvářet nějaké univerzální soudy, už jenom proto, že její přispěvatelé si různě vykládají pojem „nejlepší filmy roku“. Někdo za ně považuje distribuční premiéry, někdo do nich vřadí i filmy, které sice viděl v roce 2007, ale do kin k nám přijdou až v roce 2008, někdo se soustředil především na snímky z festivalů a přehlídek, které se ani nemusely konat na území naší republiky. Najdeme tu výrazné milovníky francouzské kinematografie i milovníky asijských filmů, jména slavných režisérů i vyložené objevy. Někdo svým hlasováním bojuje za „lepší kinematografii“ (ve smyslu „jedině to, co je nejvyšším projevem filmového umění, má smysl“), někdo jen katalogizuje probíhající trendy, mezi jejichž hodnotou nečiní hierarchické rozdíly, a někdo svým hlasováním ani neříká, že jím vybrané filmy jsou nejlepší, ale že jsou zkrátka výjimečné a stojí za pozornost. Poměrně výrazná je skupina „narativních hédoniků“, kteří oceňují komplikovaně vyprávěné filmy, u nichž se nestarají nutně o věrohodnost, ale zajímá je hra s fikcí. Možná toto nejvíce odlišuje mladší generaci od starší, jež vyzdvihuje snímky svázané úzce s realitou. Paradigma filmu jako „odrazu skutečnosti“ je novou generací kritiků a cinefilů stále více relativizováno a někdy dokonce i přímo odmítáno.

Doufáme, že nabídnutá paleta „nejlepších filmů uplynulého roku“ pro vás bude inspirací k dalším diváckým zážitkům a že lidé přispívající do Cinepuru nemají okruh svých zájmů užší než naši čtenáři. Každopádně nás těší, že jsme na tom alespoň tak dobře jako prestižní filmový měsíčník Sight and Sound, v jehož Top 10 figuruje i film, jenž u nás získal nejvíc hlasů, rumunské 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Hranice fikce

55 / leden 2008
Více