Synové Velké medvědice / „Indiánský film“ s českou stopou

Východoněmecká státní filmová společnost DEFA už ve druhé polovině padesátých let zvažovala natočení vlastního filmu z Divokého západu. V Praze narozený režisér a scenárista Hanuš Burger tehdy studiu nabídl svou adaptaci amerického románu Do posledního muže (The Last Frontier) – příběh dospívajícího bílého chlapce, který se spřátelí se stejně starým Čejenem a nechá se novinovým reportérem najmout jako tlumočník. Projekt však ztroskotal kvůli pochybnostem, zda by se DEFA vůbec měla zabývat americkou historií, a také kvůli tomu, že autor knižní předlohy Howard Fast po odhalení Stalinova kultu osobnosti a potlačení maďarského povstání v roce 1956 vystoupil z komunistické strany. Rozhodujícím impulzem ke vzniku prvního „indiánského filmu“ (Indianerfilm) se tak stal teprve kasovní úspěch Pokladu na Stříbrném jezeře (1962) a dalších západoněmeckých adaptací knih Karla Maye v následující dekádě.

Z velkého diváckého zájmu se ale těšili jen kinaři v okolních státech. V NDR nesměly být snímky s apačským náčelníkem Vinnetouem a jeho pokrevním bratrem Old Shatterhandem až do roku 1981 uváděny. Mayovo dílo bylo vnímáno jako protisocialistické a bylo kladeno do nepříliš lichotivé souvislosti s Adolfem Hitlerem, který Maye...