7 tipů z programu letošního Febiofestu
Ex Libris: knihovny New Yorku (Ex Libris: New York Public Library, r. Frederick Wiseman, USA 2017)
Snímky nejvýznamnějšího současného amerického dokumentaristy Fredericka Wisemana u nás nejsou k vidění příliš často. Naposledy to byl v roce 2013 film V Berkeley o stejnojmenné kalifornské univerzitě, který do svého programu zařadil MFDF Ji.hlava. Teď se návštěvníkům Febiofestu nabízí jedinečná možnost zhlédnout Wisemanův zatím poslední film Ex Libris, věnovaný tentokrát instituci Newyorské veřejné knihovny. Jak je režisérovým dobrým zvykem, i jeho nový snímek se může pochlubit velkorysou stopáží, tentokrát lehce překračující tři hodiny. A kde jinde takovou divácky i intelektuálně náročnou dokumentární studii sledovat, než právě v sedačce kinosálu? Přestože bývá Wiseman označován za pozorovatelského tvůrce, vycházejícího ze zásad hnutí direct cinema či cinema verité, sám se vůči takovému označení ohrazuje. Jak potvrzuje i pochvalná recenze prestižního magazínu Film Comment, osmaosmdesátiletý Wiseman se v Ex Libris mírou citací a odkazů přibližuje Jeanu-Lucu Godardovi nebo Jeanu-Marie Straubovi.
3/4 (r. Ilian Metev, Bulharsko 2017)
Bulharský režisér Ilian Metev se na mezinárodní scéně uvedl před šesti lety svým vynikajícím dokumentem Poslední záchranka v Sofii, v němž se frustrace z náročné práce odrážela zejména v tvářích tříčlenné posádky sofijské sanitky. Podobného stylu se mladý filmař přidržel i ve svém hraném debutu 3/4, který si nadále ponechává dokumentaristické rysy. Trojici ústředních postav, začínající pianistiky Mily, jejího pubertálního bratra a roztržitého otce ztvárňují autentičtí neherci. Do jejich životů přitom režisér nahlíží s citem pro každodennost i poetické zobrazení reality. Vedle úspěšných filmů Bez Boha a Sláva jsou Tři čtvrtiny dalším, snad ještě přesvědčivějším důkazem nenápadné síly současné bulharské kinematografie.
Třetí vražda (Sandome no sacudžin, r. Hirokazu Kore'eda, Japonsko 2017)
Režiséra Hirokazu Kore'edu není třeba nijak výrazně představovat. V minulých dvaceti letech se stal na Západě jedním z nejskloňovajších japonských filmařů. Kritiky i diváky pak oslnil zejména svými komorními dramaty Jaký otec, takový syn nebo Po bouři, které jsme mohli vidět i v našich kinech a na festivalech. Jeho novinka Třetí vražda by však měla představovat žánrový odklon směrem k soudního dramatu, nebo dokonce thrilleru. Bude tak zajímavé sledovat, nakolik se příběh trestance Misumiho vzdálí od relativně poklidného stylu Kore'edových předchozích filmů.
Těsnota (Tesnota, r. Kantemir Balagov, Rusko 2017)
Celovečerní debut ruského režiséra Kantemira Balagova už od jeho premiéry v canneské sekce Un certain regard obestírá pověst bezmála skandální události. Syrový snímek z Kavkazu, z nějž při projekci odcházely houfy diváků, někteří kritici přirovnali k takzvaným snuff filmům - videozáznamům zachycujícím reálnou vraždu. Balagovův film vypráví o zapovězené lásce mezi ortodoxními židy a muslimy, a do jisté míry tak přepracovává klasický shakespearovský narativ Romea a Julie. Zároveň by však měl fungovat jako zdrcující výpověď o brutálních formách antisemitismu.
Foxtrot (r. Samuel Maoz, Izrael, Německo, Francie, Švýcarsko 2017)
Rozčeřit hladinu pyšného Izraele se po letech znovu podařilo režisérovi Samuelu Maozovi, který tamní vládu provokoval už svým veleúspěšným debutem Libanon (Zlatý lev v Benátkách 2009). Maozův nový protiválečný film Foxtrot sklidil kritiku izraelského ministra kultury takřka okamžitě po svém zisku Velké ceny poroty na loňském benátském festivalu. Úřadům se tentokrát nelíbilo, že snímek o smrti vojáka z pohraniční stanice údajně hanobí izraelskou armádu. Formálně nápaditý film se věnuje také rodičům zemřelého, a přichází tak s uceleným pohledem na zhoubnou absurditu militarismu.
Out 1: Noli me tangere (r. Jacques Rivette, Francie 2017)
Zhlédnout téměř třináctihodinové veledílo francouzského klasika Jacquese Rivetta sice znamená oželet řadu jiných potenciálně zajímavých snímků, ale zato garantuje ojedinělý cinefilní zážitek. Rivettova variace na Balzacovu Lidskou komedii přináší v osmi částech mozaiku příběhů nejrůznějších postav, jejichž osudy se vynořují, paralelně odvíjejí a záhy zase mizí pod vrstvou dalších zápletek. Digitalizovanou verzi filmu rozděleného do osmi částí uvádí Febiofest v kině Ponrepo, a to během prvního festivalového víkendu 17. - 18. března.
Neptun (r. Adéla Babanová, Česko, Německo 2018)
Pokud bychom měli tento rok upozornit na některý z českých filmů v programu Febiofestu, pak určitě na středometrážní Neptun režisérky Adély Babanové. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého přichází s hravým počinem na pomezí dokumentu a hraného filmu. Inscenované sekvence přitom kombinuje s původními záběry z operace Neptun, jednoho z prvních pokusů československé Státní bezpečnosti o mediální mystifikaci, kdy reportéři narazí na dně jezera na tajné dokumenty z dob nacistického Německa. Febiofest také nabízí možnost doplnit si předchozí autorčinu tvorbu v podobě dvou krátkých předfilmů, Návratu do Adriaportu a snímku Odkud spadla letuška?