Které filmy z Varů doporučují redaktoři Cinepuru?
Týdeník Respekt zveřejnil na svých webových stránkách pokarlovarskou anketu mezi filmovými kritiky na téma, které filmy vás nejvíce zklamaly/zaujaly na festivalu? Účastnilo se jí i několik aktuálních i bývalých členů redakce Cinepuru. Jejich odpovědi si dovolujeme přetisknout níže.
Celou anketu najdete na stránkách Respektu.
JINDŘIŠKA BLÁHOVÁ (Hospodářské noviny, Cinepur, FF UK)
Potěšení:
Cesta na západ (Tchaj-wan, Tsai Ming-liang)
- Zenbuddhistická verze Najdi Walda. Poéma, v níž kamera sleduje mnicha kráčejícího ulicemi Marseille, je stejně hravá, jako je vážná a blaženě vyzývavá. V době, kdy se tvůrci vyhlížející smrt filmu předhánějí v jeho resuscitaci provokativními vypravěčskými, formálními či estetickými postupy, zahleděl se Ming Liang tiše do sebe. Vše viditelné je pomíjivé, tvrdí. O jeho filmové meditaci to neplatí. Nejradikálnější film festivalu.Kmen (Ukrajina, Myroslav Slabošpyckyj)
- Ukrajinské rány do hlavy. Figurativně i doslova. Konfrontační debut ve znakové řeči bez překladu. Intenzivní fyzičnost filmového obrazu. Násilí páchané režisérem na divákovi se stává součástí metody. Provokuje tím, že může být geniální studií limitů socializace a lidské smečky i nesmyslným vyprázdněným znakem zároveň.Leviatan (Rusko, Andrej Zvjagincev)
- Zvjagincev pomalu roste do ruského klasika. V pozitivním slova smyslu. Rozmáchlá, nebojácná a suverénní freska o nemožnosti vyhrát s těmi, kdo nehrají podle pravidel, která nutí všem ostatním. Film stylově čistý jako vodka, jež má u Zvjaginceva mnohem hlubší a brutálnější význam než stereotypní a přihlouplý národnostní kolorit.Křížová cesta (Německo, Dietrich Brüggemann)
- Empatická cesta na Golgotu. Ve čtrnácti precizních obrazech vykreslené psychické strádání dívky Marie uvnitř fundamentalistické katolické komunity. Brüggemann patří k režisérům, které se vyplatí sledovat. Ani ne proto, že jeho další film má být komedie o neonacistech, ale proto, že drze a osvíceně pracuje s vlastním konceptem „hardcore-arthouse“, jenž kreativně třese ustrnulou formulkou „festivalový film“.Podivné vyšetřování (Itálie, Elio Petri)
- Útlak je civilizace. Ideologicky provokativní i relevantní úlovek z archivu. Film z doby, kdy bylo legitimním režisérským gestem, aby si Marx podával ruce s Kafkou a řečnil jim k tomu Mussolini. Stylově extravagantní rozkrývání patologie moci v parametrech politického thrilleru převrácených naruby.Zklamání:
Mommy (Francie, Xavier Dolan)
- Jeden z filmů, kterým by slušelo méně povyku, než s jakým vstupují na světovou scénu díky ceně z Cannes. Méně povyku by hlavně prospělo i mladému režisérovi. Film vytrucovaný, vyděračký a hystericky zahleděný do sebe.Magický hlas rebelky (Česko, Olga Sommerová)
- Magická Marta Kubišová na dokumentaristických barikádách. Promarněná šance zachytit výjimečný životní příběh ve výjimečné době bez obvyklých floskulí. Pokud ještě jednou uslyším historku o tom, jak Jan Němec chtěl vystřílet monogram MK do parapetu, požádám ho o jednu z těch ilegálně držených zbraní.ANTONÍN TESAŘ (A2, Cinepur)
Cesta na západ
- Skvostná hodinová meditace o čase a možnostech filmového obrazu.Křížová cesta
- Spojení přísného a radikálního konceptu (film složený z pouhých 14 většinou statických záběrů) a maximálně empatického vyprávění (zejména díky scénáři a strhujícím hereckým výkonům).Černé uhlí, tenký led (Čína, Tiao I-nan)
- Precizně natočená žánrovka jihokorejského typu přestěhovaná do mnohem víc zneklidňujícího čínského prostředí.Toulaví psi
- Znovu Tsai Ming-liang, tentokrát hodně abstraktní kubistické sochání z času ve velkých monolitických plochách (a pro mě taky film, který se opravdu extrémně špatně charakterizuje nebo vůbec popisuje).Kmen
- Film, na kterém je znát obrovské úsilí a odvaha. Sice trochu festivalový shocker, ale ta nekompromisní radikalita na všech frontách zasluhuje obdiv.ALEŠ STUCHLÝ (Rádio Wave, Cinepur)
Top filmy (bez pořadí):
Cesta na západ/Toulaví psi
- Oba aktuální tituly jednoho z nejoriginálnějších filmařů jako by na Zem sestoupily z paralelního vesmíru: dokonalá mizanscéna s několika plány, uhrančivě komponované statické záběry překračující délku deseti minut, objevování nových dimenzí tzv. slow cinema. Hodinová zenová báseň Cesta na Západ, která by se vyjímala jak na obřím plátně kinosálu, tak v galerijním prostoru, je pro mě zatím nejsilnějším zážitkem tohoto roku.Malej Quinquin (Francie, Bruno Dumont)
- Král vyprázdněné narace píše novou kapitolu quality TV skrze minisérii, která v klidu obstojí i jako třiapůlhodinový film. Zábavná a podvratná hra s detektivními motivy a zákonitostmi, v jejímž epicentru stojí defektní detektiv Rogier van der Weyden – kombinace dementního komisaře Clouseaua, podezíravého vyšetřovatele Colomba a existencialisty Rusta Cohla, trpícího ovšem Touretteovým syndromem. Alternativní název: Dumontova chráněná dílna.Kmen
- První film kompletně obsazený neslyšícími herci a komunikující s publikem výhradně prostřednictvím znakové řeči patří k nejradikálnějším titulům poslední doby. Skvěle nasnímaný, metodický snímek s vytříbenou zvukovou stopou proměňuje běžnou diváckou perspektivu. Navzdory trochu okatému bažení po efektu je verdikt jasný: Myroslav Slabošpytsky natočil debut roku.Leviatan
- Výtečně napsaný a odvážný film-román je připomenutím bezmocnosti člověka tvář v tvář zkorumpované politické moci (napojené na pokryteckou církev), byrokracii i nevyzpytatelným Božím úmyslům. Snímek, který soustředěně a bez ornamentů vypovídá zároveň o Rusku, lidském údělu i kosmu. Navzdory jisté konzervativnosti zatím nejlepší Zvjagincevův film a jedna z budoucích klasik světové kinematografie.Zázraky (Německo, Alice Rohrwacher)
- Neokázalý, zvláštně unikavý snímek na hranici reality a snového prostoru, který si žádá zapojení imaginace a smyslů. Všechno, co vidíme, je v něm stejně důležité jako to, co zůstává skryto. Vyprávění zručně utkané z všedních momentů, letmých impresí a každodenních situací, které většina tvůrců kvůli dynamice zápletky či vývoji děje vynechává. Poplakal si u toho předseda poroty v Cannes Nicolas Winding Refn a já taky.Křížová cesta
- Mimořádně úspěšný pokus nahlédnout téma náboženského fanatismu a chorobného bažení po absolutním dobru skrze radikální formální koncept. Famózní scénář, režijní perfekcionismus a naprosto přesvědčivé herecké výkony. Emocionální knock-out ve čtrnácti obrazech.Černé uhlí, tenký led
- Největší překvapení festivalu a nejlepší žánrovka za dlouhou dobu. Báječně nevyzpytatelný čínský neo-noir s luxusní dávkou přesně trefeného crazy humoru, tvrdosti a melancholií obtěžkané euforie.Zklamání/propadák:
Mommy
- Přepálené manipulativní melodrama s absurdní dávkou afektu a narcistního masochismu. Samoúčelný a nekonečně otravný manifest mamánkovství a režijní sebelásky.