Napoleonský mýtus a estetika trapnosti / Napoleon

Napoleon Ridleyho Scotta svou tematickou roztříštěností a rozmělněnou dějovou linkou působí jako shrnutí celého seriálu do jednoho celovečerního snímku. Válečný film, který obsahuje jen pár nepříliš efektních bitevních scén, věnuje málo prostoru historickým souvislostem, a naopak moc času tráví vztahem mezi Bonapartem a Joséphine. Na manželské drama je zase moc mělký a odtažitý, takže nezanechá v divákovi žádnou výraznější stopu ani jako spektákl, ani jako komorní historický film. Nezbude než doufat, že o hodinu delší režisérský sestřih dvouapůlhodinové kinoverze, který uvede Apple TV+, udělá na publikum větší dojem. Takto zní ve zkratce kritické hlasy, zklamané ze Scottovy životopisné novinky. Pokud se však místo toho, čím Napoleon není, zaměříme na to, čím je, dostaneme jeden z nejlepších loňských filmů.

Scott vyobrazuje francouzského vojevůdce jako muže dvou tváří, který dokáže velet tisícům vojáků, ale před svojí životní láskou Joséphine vystupuje jako zbabělec a nekňuba. Polidšťování historické postavy vyobrazením jejích slabostí není žádnou novinkou, a v případě Napoleona lze dokonce pochybovat o funkčnosti této práce s postavou. Spojení dvou kontrastních poloh je místo psychologické hloubky spíš...