Cesta do terapie / Chlapec a volavka

Chlapec a volavka je dalším z „posledních“ filmů japonského autora Hajaa Mijazakiho. V zápletce do jisté míry těží z autorova dětství, jak studio Ghibliuvádí i v propagačních materiálech. Při požáru tokijské nemocnice přichází mladý Mahito o matku. S otcem se přestěhují na venkov, kde začínají novou životní etapu s matčinou sestrou Nacuko. Na novém pozemku se však tyčí tajemná věž, která chlapce přitahuje. To ještě netuší, že stavba ukrývá magický svět plný nekonečných oceánů, roztomilých stvoření warawara, armády zlých papoušků i nečekaných paralel k Mahitově minulosti.

Rozklíčovat vztah mezi fikcí a autorským mýtem je trochu nudné, ale lákavé je rozvíjení jiné paralely mezi tvůrcem a dílem. Mahito ke kouzelné stavbě cítí zvláštní pouto a přes varování okolí se k ní pořád dokola vydává. Nezvladatelná touha po průzkumu jako by ironicky komentovala neschopnost Mijazakiho přestat tvořit nové světy. Autor veřejně ohlásil, že Chlapec a volavka bude jeho posledním filmem, po kterém odchází do kreativního důchodu. Na animaci je však něco, čeho se osmdesátiletý Japonec nedokáže vzdát a neustále ji musí dál prozkoumávat. První odchod do důchodu ohlásil už v roce 1997 s Princeznou Mononoke (1997)....