The bitch is undead / Hrabě

Období diktatury Augusta Pinocheta je více než třicet let po svém pádu stále neuralgickým bodem chilské společnosti. Navzdory tisícům mrtvých a pohřešovaných přežívá tendence zločiny režimu bagatelizovat vyzdvihováním ekonomické prosperity – byť z Pinochetova neoliberálního kapitalismu těžili kromě něj samotného především ti, kdo už bohatí byli. Mýtu o silném vůdci, který srdnatě bojuje proti komunismu a vede svůj nevděčný lid k lepším zítřkům, podléhali západní politici od Reagana po Thatcherovou. Právě ona ostatně kritizovala rozhodnutí labouristické vlády, která umožnila Pinochetovo stíhání během jeho léčebného pobytu v Anglii. Aby svému spojenci z dob války o Falklandy zpříjemnila domácí vězení, nechala mu zaslat luxusní whisky s ujištěním o své loajalitě. Přes množství procesů, které proti němu byly vedeny, i všeobecnou nenávist se Pinochet v poklidu dožil úctyhodných 91 let.

Není tedy divu, že z něj Pablo Larraín ve svém nejnovějším filmu Hrabě udělal 250 let starého upíra; nemrtvou stvůru, která vysála energii z celé země a dodnes se nad ní vznáší jako přízrak. Myšlenka revenanta coby vládce nějaké země není nijak převratná a v zásadě se k ní v popkultuře přistupuje dvěma způsoby. Kim Newman v románu Anno...