Jedenáctý film Wese Andersona / Asteroid City
Slovo „odd“ má v angličtině tři významy: 1. zvláštní, podivný, neobvyklý; 2. příležitostný, občasný, náhodný; 3. lichý. Že filmy Wese Andersona naplňují první z těchto významů a že jsou zalidněné zvláštními podivíny s přeťatou emoční vazbou ke své posmutnělé existenci, není třeba zvlášť zdůrazňovat. Je to dnes spíš fráze než objevný postřeh. Andersonův snímek Asteroid City ale navíc pracuje se třetím numerickým významem. Je filmem o číslech, lichých i sudých, a způsobech, jakými vnášejí do našich životů smysl i zmatek.
Andersonovy filmy se obvykle tváří, že žádné větší téma nemají. Alespoň pokud za velké téma nepovažujeme vyrovnávání se s osobní ztrátou nebo kontrast předčasně zmoudřelých dětí a nezralých dospěláků. Grandhotel Budapešť situuje část dění do druhoválečného konfliktu s fikčně poupravenými nacisty, ale i jemu některé recenze vyčítaly, že ponurou kapitolu dějin vykresluje jako roztomilé pastelové leporelo. Hravost, důkladně vyšňořená estetika a stylově načančané, suché vtipkování, zdá se, u Andersona přehlušují jakýkoli náznak serióznější výpovědi.
A jako by to nestačilo, v Asteroid City dokonce samy postavy procházejí krizí poznání. Nejen že rodinným světem protagonistů...