Příšery na hraní / Player vs. Monster
Monstra a monstrozita jsou už několik let oblíbeným tématem esejů a odborných textů. Značná část z nich se přitom snaží revidovat tradiční pohled na příšery jako na zdroj zneklidnění, ohrožení a hnusu. Nejsilnější trend dneška je naopak vidět monstra sympatizujícíma očima, jako outsidery, entity překračující zavedené kategorie, jako příklady atypického přístupu k identitě. Z monster jsou dnes ambasadoři jinakosti. Trenažéry naší schopnosti vyrovnat se s existencí tvorů vymykajících se zažitým normám. Skvělým příkladem toho je kniha Charlieho Foxe This Young Monster, která začíná láskyplným dopisem „Drahému zvířeti“, čímž je myšleno zvíře z pohádky Kráska a zvíře a obsahuje kapitolu pojatou jako libreto divadelní hry, kde vystupují upír Nosferatu, Poeův Havran, Hermiona, Michael Jackson a sbor halloweenských koledníků. Fox ale zároveň na několika místech píše, že už je unavený z přemíry popkulturních monster přetahujících se o pozornost v mediálním prostoru. Raději většinu knihy věnoval svým oblíbeným reálným osobnostem koketujícím s monstrozitou ve svém díle i životě – fotografce Diane Arbus, režisérovi Raineru Werneru Fassbinderovi či queer performerovi Leighu Bowerymu.
Herní historik Jaroslav Švelch ve své anglicky vydané knize ...