Fekální pochod proti fašismu / Pinocchio Guillerma del Tora

Poslední kapitoly knižního Pinocchia charakterizuje přerývavý styl a chrlení epizod, v nichž se obživlá loutka setká s obrovským žralokem nebo si promluví s papouškem a víla, která mu je průvodcem, je chvíli duch mrtvé holčičky, chvíli dospělá žena. Pinocchio původně vycházel (jak bylo na konci 19. a začátku 20. století běžné) časopisecky a spisovatel Carlo Collodi příběh ukončil okradením a pověšením opuštěné loutky na dubovou větev, kde se z ní pomalu vytrácí zázračný život. Jenže čtenáři se dožadovali pokračování a Collodi jim ho nakonec poskytl. Až ve druhé půlce příběhu si Pinocchio uvědomí to, co nakonec Disneyho scenáristé zvolili jako hlavní motivaci postavy a co si s ní nejčastěji spojujeme – tedy, že celý život touží být chlapcem z masa a kostí.

Říčnou a odbrzděnou podobu druhé půlky Pinocchia vysvětluje v časopise New Yorker publicistka Joan Acocella mimo jiné i náturou jejího autora, který se podle všeho oddával pití i hazardu a co se týče úpravy svých textů a zapracovávání revizí, byl docela líný. „Mnoho kapitol budí dojem, že byly napsány poslední půlhodinu předtím, než měly dorazit do tiskárny. Místy Collodi zní jako básník-recitátor, raper, který na místě improvizuje. Můžete slyšet...