Telepatické masařky ve švýcarské Transylvánii / Phenomena

Žádný jiný film Daria Argenta nevyvolává tak protichůdné reakce jako Phenomena z roku 1985. Občas narazíme na troufalý názor, že jde o poslední opravdu mistrovské dílo italského režiséra. Stejně často se ale objevuje úplně opačný pohled, podle nějž naopak právě jím začíná Argentův tvůrčí úpadek. Nikoho by ale nenapadlo tvrdit, že Phenomena je v jeho filmografii nevýrazný počin. O filmu, kde mladá studentka dívčí školy ve „švýcarské Transylvánii“ stíhá tajuplného zabijáka prostřednictvím nočních náměsíčnických výprav, telepatické komunikace s hmyzem a ochočeného šimpanze vyzbrojeného břitvou, se ostatně něco podobného dá prohlásit jen stěží. Phenomena je každopádně zlomové dílo Argentovy kariéry, ať už ho ceníme spíš s kladným nebo záporným znaménkem. A právě díky tomu je i na poměry mistra imaginativního hororu plné výstředností a extrémů. 

Phenomena vznikla v době, kdy v Itálii definitivně opadla vlna brutálních thrillerů, v zahraničí označovaných jako giallo (v italském kontextu je tenhle pojem spojovaný s mnohem širším záběrem detektivní fikce včetně třeba románů Agathy Christie). Argento je přitom považován za vůdčího tvůrce gialla sedmdesátých let a už jeho debut Pták s křišťálovým...