Filmové děti Duny / Filmové a televizní adaptace vzpurné knihy

Historie filmových adaptací a vlivů klasického sci-fi románu Duna na kinematografii tak trochu připomíná zvláštní schopnost, kterou v románu vyvolává látka zvaná koření z planety Arrakis. Jeho uživatelé dokážou nahlížet do budoucnosti, ale vidí ji jako pluralitu možných časových linií vybíhajících z přítomného okamžiku. Pokusy vztáhnout se k epickému románu Franka Herberta také dohromady dávají zvláštní spleť paralelních či protínajících se linií, z nichž každá vychází z původní látky po svém a míří trochu jinými směry.

To jim ale neupírá na síle a vlivu – megalomanský, leč neuskutečněný projekt Alejandra Jodorowského ze sedmdesátých let má dnes rozhodně větší věhlas než dokončená, ale do zapomnění rychle zapadlá televizní adaptace z přelomu tisíciletí. Herbertova kniha v tomhle bludišti působí jako jistý středobod, ke kterému ale mají různé filmové verze často poměrně nepřímé vztahy. Ne nadarmo zmíněný Jodorowsky popisuje své zacházení s předlohou jako znásilnění – což popisuje v hodně brutální metafoře v dokumentu Franka Paviche Jodorowsky's Dune (2013): „Když respektujete svou ženu, nikdy nebudete mít dítě. Musíte roztrhat její svatební šaty a nevěstu znásilnit. A pak budete mít svůj film. Znásilňoval jsem Franka...