Editorial 116: Jan Švankmajer

Ačkoli by to podle snímků nominovaných na letošního Českého lva tak mohlo vypadat, současný český film není nudný a zastydlý terén, který myšlenkově i stylově uvízl v devadesátých letech. Jen je potřeba se po zajímavých titulech pídit mimo nabídku celovečerních hraných filmů promítaných v multiplexech. Anketa časopisu Cinepur, kterou jsme otiskli v minulém čísle, vyzdvihla hned několik pozoruhodných, ale v médiích spíš přehlížených projektů - experimentální Heidegger in Auschwitz Martina Ježka, krátkometrážní dokufikci Bo Hai Dužana Duonga nebo studentské Vězení Damiána Vondráška. Ostatně i Kadrnkův film Křižáček, který byl suverénně nejčastěji zmiňovaným českým snímkem v anketě, nebylo v kinech snadné zastihnout. To nejzajímavější, co v českém filmu vzniklo za první tři měsíce letošního roku, jsou čtyři celovečerní dokumenty, které se objevily v domácí distribuci koncem března - Švéd v žigulíku Petra Horkého, Nic jako dřív Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše, Planeta Česko Mariána Poláka a The Nagano Tapes Ondřeje Hudečka. Důležité je na nich nejen to, že to nejsou hrané...