Rotten Tomatoes: kdo hází shnilá rajčata?
O předním agregátoru recenzí se v poslední době psalo jako o důkazu odtržení filmových kritiků od běžných diváků. Rozdíly se projevily hlavně u letních velkofilmů, když akční snímek Sebevražedný oddíl (David Ayer, 2016) s rekordními srpnovými tržbami nedosáhl ani na hodnocení 30% a kritiky „certifikovaní“ Krotitelé duchů (Paul Feig, 2016) sotva vydělali zpět produkční náklady. Přitom minulá letní sezóna byla vykládána přesně opačně: stránka sdružující recenze značně urychluje šíření dobré/špatné pověsti a názory kritiků tak dopadají na publikum s větší razancí.
Skóre na Rotten Tomatoes se totiž v roce 2015 většinou shodovala s finančním úspěchem filmů, několik kalkulovaných hitů jako Jurský svět (Colin Trevorrow, 2015) dosahovalo až překvapivých zisků a naopak jiné velkorozpočtové filmy propadly s obrovskými ztrátami. Rapidní přehodnocování během jediného roku ukazuje nejenom nepochopení funkce a principů Rotten Tomatoes, ale také role kritiků.
Stránka získala vůdčí postavení ve filmovém průmyslu díky úzkému zaměření na filmy a seriály (konkurenční Metacritic propočítává i videoherní a hudební recenze), především však...