Vertigo
V létě 2012 zveřejnil časopis Sight & Sound zatím poslední žebříček nejlepších filmů všech dob, který svými hlasy každých deset let sestavují filmoví tvůrci, kritici, dramaturgové, akademici a distributoři z celého světa. Řadu lidí jistě potěšila změna na vrcholném postu žebříčku, který půl století okupoval Wellesův Občan Kane a nyní předal štafetu Hitchcockovu Vertigu, mistrovské charakterové studii patologické posedlosti. V té době se měl snímek dostat na český trh na blu-ray nosičích. Zatímco v rámci The Masterpiece Collection vyšla zahraniční edice již v říjnu 2012, k nám se s českou podporou dostala opožděně až v září roku 2013.
Je třeba upozornit, že stejně jako v případě v květnu vydaných Ptáků se česká podpora vztahuje pouze na film samotný, nikoliv na přidaný bonusový materiál, který si bez znalosti angličtiny zkrátka neužijete. Na rozdíl od Ptáků bonusy u Vertiga obsahují komentář, konkrétně režiséra Williama Friedkina, jenž se respektem k Hitchcockovi nikdy netajil. Jeho audioprůvodce světem Vertiga je tudíž vskutku velmi vášnivý, místy však až přehnaně afektovaný. Ačkoliv oproti jiným komentátorům nezahlcuje diváky/posluchače odbíhavými historkami z natáčení a podobnými irelevantními anekdotami, jeho výklad velmi často pouze přepjatě (p)opisuje to, co sami vidíme a čemu zřetelně rozumíme. Na druhou stranu je třeba uznat, že diváky neznalé sanfranciských lokací, s nimiž Hitchcock ve filmu obratně zachází, Friedkin entuziasticky zasvěcuje do pozoruhodných detailů. Stejně tak jsou přínosné i jeho občasné postřehy k režisérově pověstné práci s napětím, MacGuffinem, emocemi postav a voyeurské pozici diváka, které na Vertigu příkladně demonstruje.
Bonusy dále sestávají z půlhodinového dokumentu Posedlost Vertigem známého z dřívějších edic, který v roce 1997 vznikl pro televizní stanici AMC u příležitosti restaurování filmu Robertem A. Harrisem a Jamesem C. Katzem ve studiu Universal. Poznámky těchto pánů k procesu restaurování obrazu a zvuku jsou trochu na škodu věci rozmělňovány výstupy filmového štábu, které dohromady vytvářejí komentář à la „vše co jste kdy chtěli vědět o Vertigu“. Vzhledem k dané stopáži však tyto informace nutně zůstávají povrchní, o čemž svědčí i dva kratičké vstupy Martina Scorseseho. Podstatně kompaktnější je proto hodinu trvají slepenec čtyř medailonků o Hitchcockových spolupracovnících – titulkovém mistru Saulu Bassovi, slavné kostymérce Edith Head, hudebním skladateli Bernardu Herrmannovi a režisérově múze, manželce Almě Reville. Skalní fanoušky jistě nadchne i přidaný závěr vynucený zahraniční cenzurou, čtvrthodinový úryvek Hitchcockova rozhovoru s Françoisem Truffautem či bohatý obrazový archiv produkčních dokumentů.