Nenávist v horkých hlavách / Úpal Dalibora Mataniće /

Z filmových reflexí války a jejích důsledků bývají často nejintenzivnější ty, které se obejdou bez výstřelů, strategií, choreografií bitev a ozbrojených střetů. Odehrávají se na kolbištích mezilidských vztahů, v zákopech nenávisti, s válkou pracují jako s metaforou stavu mysli. Snímek Úpal chorvatského režiséra Dalibora Mataniće, který letos získal cenu poroty prestižní sekce Un certain regard na festivalu v Cannes, je jedním z takových. Ve třech mikro dramatech situovaných postupně do let 1991, 2001 a 2011 se vrací k nezhojeným ranám srbsko-chorvatského konfliktu a chorvatské války za nezávislost.

Aniž by zmínil jediné z historických fakt, aniž by cokoli vysvětloval, snímek přibližuje, kterak politické, národnostní či náboženské konflikty rozrývají každodennost a intimní životy běžných lidí.

V první epizodě se rozpustilá až frivolní Jelena a o poznání netečnější Ivan chystají s vidinou toužené nezávislosti nového života v Záhřebu opustit bezstarostnost venkovského léta i napětí rodinných večeří. Do cesty se jim však postaví Jelenin bratr, právě narukovavší do srbské armády. Ve druhé se znuděná Natasha s matkou vracejí do válkou poničeného domova a najímají řemeslníka Anteho na pomoc s opravou bydlení. Z několika situací kontaktu...